...emm...no trochu předělaná...a hlavně krátká...

Juliana a Rafael se milují, ale v ceště jim stojí žárlivý šlechtic, který chce Julianu jen pro sebe. Příběh začne nabírat obrátky... Vyprávěno retrospekticky... Napsala jsem to už před nějakým časem. Budu vděčná za komentáře...

.

je to o něm, o tom hříšníkovi;)

...

Už jsem si kdysi podobnou básničku napsal. Ale kdykoli se do těch míst dostanu, přepadají mě stejné pocity. Mrežnica je jednou z nejkrásnějších řek Chorvatska. Od dob občanské války má zaminované břehy. Nádhernej a strašně smutnej kraj plnej slunce, vůní, bylinek, vodopádů, ale taky opuštěných rozstřílených domů, pomníčků a všudypřítomných cedulí s lebkami.

"..láska už není moderní, zabili ji básníci. Napsali o ní už tolik, že jim všichni přestali věřit.." O. Wilde (Podivuhodná raketa)

zápletka se mi zdála, když jsem usnul v autobuse, asi mi ji našeptal duch Stanislawa Lema

Názov hovorí všetko...

Když pracují žlázy s vnitřní sekrecí, nemá do toho mozek co kecat.

aneb myšlenky, co jsem si napsal v chvíli, kdy sem měl být opilý

..na nic dlouhého prostě nemám :)

Zveršovaný vtip o ajťácích. Snad pochopíte :D.

.... každý sám si zvolí ... jak hrát ....

Dojmy a pocity z malebného zákoutí na rozhraní asfaltobetonové civilizace a volné přírody.