|
něco se dá jen těžko popsat... odpuste tedy, že musíte těchto pár nesmylsných řádků přetrpět.
 22.11.2007 1265(36) 0 |
centrální mozek těla
ty slova znovu převíjí
zmítán agónií
si svoje tělo zabíjí
nechápe, co jsi chtěla
čerstvě ovdovělá včela
pohledy ostatních vpíjí
vtíravou melodií
bolavé myšlenky míjí
smutek si vlepí do čela
ty slova znovu převíjí
zmítán agónií
si svoje tělo zabíjí
nechápe, co jsi chtěla
čerstvě ovdovělá včela
pohledy ostatních vpíjí
vtíravou melodií
bolavé myšlenky míjí
smutek si vlepí do čela
Komentáře zakázány autorem díla.
smutek : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
Následující dílo autora : bezcílně bloudící
Předchozí dílo autora : sejdeme se na místě
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 2» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Blázen? =) [14], Lizzzie [14], Coco [14], Alnor Roumen [14], bobesh [14], magg [12], JeanMirage [10], Observer [6], Poutník [6]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
