Jak to je, když se bluesmanovi rozbije oblíbená kytara

Dnes jsem byl na cestě domů přítomen okamžiku, kdy se čas dělí do dvou nohavic alternativních dimenzí. Jsem rád, že vám můžu vyprávět o té druhé.

jako báseň není doladěno.. proto v sekci "Úvahy". Jde o zamyšlení nad důvěrou a nedůvěrou.....

momentální pocit...

..................

o "dospělosti"

...může být jedině tam, kde končí nebe, kam ty už nemůžeš...nebo tam, kam můžem oba? Básnička ze soutěže...ale patří "do série", možná ještě víc než ostatní, proto jí sem dávám. Chtěla jsem doplnit velká písmena a tečka, ale pořádně jsem nevěděla kam je dát, takže nakonec beze změny:-)

křehká, malá, nejmilejší, kdo je to? Hádej ženo!

Jsi pro mě světlem, jsi pro mě oporou, když moje nohy dál jíti nemohou. Však ty víš......Absoltuno harmonie - jak krásně se to někdy žije..... věnováno jedinečné osůbce, doufám, že naše přátelství se nikdy nerozpadne, díky za vše :)

Možná trochu zbásněný fakt

***

***/8*/8*/8*/8*/8*/***

o spíži,potíži,beztíži..bez nebe zebe

přestaň se ničit, sakra! otevři oči, tohle není placka, svět je opravdickej... už dávno nejsi kulatým děckem, ale .... takhle nám mizíš....

...zase jedna starší, ale trochu pozměněná, aby vynikla pointa:-)