Vendelínův hotýlek

„Seber to ty zmrde, nezlob a sedni si, postav se, poslouchej do prdele!!“
Vendelín od svého otce už od dětství neslyšel nic jiného, než samé nadávky. Ani jednou ho za nic nepochválil, nikdy mu neřekl že ho má rád. Neustále jej místo toho jen bil a trestal i za nepatrné prohřešky.

Vendelín neměl šťastné dětství. Narodil se mírně zdeformovaný, od mala kulhal a trpěl obezitou. Navíc byl neforemný, takže si z něj ostatní děti už od školky utahovaly a nikdy neměl žádné kamarády. V rodině vládla otcova pevná ruka. Nejspíš i proto Vendelínova matka zemřela, když bylo chlapci osm let. Nejhorší bylo, když se fotr ožral, nebo když se Vendelín ráno probudil v pomočené posteli.
Ani v dospívání obtloustlý chlapec nikdy žádnou holku neměl. O to častěji si honil péro, nejraději nad školními fotkami. Představoval si, že jak kundičky svých spolužaček nemilosrdně znásilňuje.

Jeho otec vlastnil a provozoval malý hotýlek s hospodou. Vendelína tam nutil pracovat celé prázdniny. Protože ale byl ošklivý a nemotorný, neroznášel jídlo, ale buď dělal pomocného kuchaře, či uklízel po hostech. Při úklidu pokojů občas našel důkazy prošukaných nocí. Na postelích objevoval fleky zaschlého spermatu po přerušované souloži. Vendelín si ke každé objevené skvrně s radostí čichal, olizoval jí a přitom si honil čuráka. Ze zkušenosti se díval i pod postel, protože tam mohly být použité kondomy. Pokud nějaký našel, okamžitě si jej navlékal na jazyk a na čůráka. Ale kapitální objev nalezl po jednom novomanželském páru. Pod polštářem byla zastrčená pruhovaná tanga. Pečlivě si tento skvost uschoval a někdy je dokonce pod oblečením nosil.

Pokud dělal v kuchyni, pak nejčastěji loupal brambory. Hotel zaměstnával kromě kuchaře i dvě mladé servírky. Jedna byla černovlasá a druhá blond. Obě dívky silně vzrušovaly jeho bujnou fantazii. Když si honil ptáka, představoval si, že některou z nich v kuchyni znásilňuje. Ale v reálu je nesmělý mládenec stěží pozdravil. Mockrát slyšel, jak se mu za zády posmívají.
Vendelín měl ještě jeden tajný ventil, kterým si ulevoval. Jednou za měsíc si zavolal na drahou erotickou linku a dopřál si 5 minut sexu po telefonu s profesionálkou. Víc opravdu nemohl, protože by to jeho despotický otec zjistil z telefonního účtu.

Skoro sedmdesátiletý otec na tom nebyl dobře. Po mozkové mrtvici zůstal ochrnutý a tak celý den seděl ve svém pokojíku ve smradlavém křesle, chlastal a čuměl na porno. Chlastal nepřetržitě a pod jeho křeslem se vždycky válely nějaké prázdné láhve. Když neměl už co pít, zmáčkl bzučák a ten Vendelínovi v kuchyni oznámil, že má přinést nový chlast. Když naklusal s novým přídělem, místo poděkování se dočkal pouze nadávek a několika ran holí do macaté prdele.

„Příště přiklušeš okamžitě, rozumíš?“ bylo obvyklé poděkování. Několikrát tam už Vendelín nesl chlast, právě v momentě, když tam měl pan otec dámskou návštěvu. Prachů vynaložených na chlast a prostitutky starý pán nelitoval, ale zaplatit si ošetřovatelku, to považoval za zbytečné utrácení. Pomoci mu na záchod, ošetřit a umývat jej, to mohl přece obstaral Vendelín a zadarmo. Správu hotelu a financí mu ale nepřenechal. Považoval ho za příliš hloupého na takovou funkci. Radši si platil mladého arogantního manažera, který se na hotelu přiživoval, jak to jen šlo.

Byl deštivý večer tak kolem deváté večer.
Luxusní černý sedan s rychle se pohybujícími stěrači jel osaměle silnicí 1. třídy vedoucí do města. Za volantem seděl dvaačtyřicetiletý osobní strážce Jakub. Byl profesionál a svou práci měl rád. Často se s lidmi, které chránil i poněkud sblížil, ale nikdy to nebylo nic intimního. To platilo zejména i u jeho poslední klientky. Byla to mladá, třiadvacetiletá zpěvačka Lana. Její hvězda právě strmě stoupala vzhůru. Byla mezi mladými v kurzu. Její desky a koncerty vydělávaly miliony. To ovšem neznamenalo, že její hvězda za pár let nevyhasne a lidé si nenajdou nějaký nový symbol uctívání.
Laně samozřejmě její strmý úspěch vlezl do hlavy. Byla značně panovačná a někdy až nesnesitelná. To nikdo nevěděl líp, než Jakub. Lana byla právě na koncertní šňůře po celém státě. Zítra měla vystoupit v jednom nejmenovaném městě. Jenomže před necelou půl hodinou ji zavolal její přítel nebo co to je, (známý cikánský rapper b.X.b , rapující také pod jménem 50-ti haléř, nebo GipsyKing), že se s ní chce setkat. Přestože byl právě na jednom hip hopovém klání, které se konalo 160 kilometrů odsuď, Lana mu přislíbila, že k němu okamžitě přijede.

A tak Jakub řídí a při tom je nucen ze zadního sedadla poslouchat Laniny debilní kecy, které štěbetá svým kamarádkám do mobilu. Svoje nahé nohy si při telefonování opřela o sedadlo spolujezdce. Jakub se snažil to ignorovat a pozoroval poblikávající desku s ukazateli. U předtím si všiml, že se auto chová v zatáčkách nenormálně. Toho se bál. Auto bylo jen před několika málo týdny v opravě a už je to tu znovu. Jednalo se o nějakou závadu v elektronice.
Vozidlo sebou začalo škubat. „Co je?“ zeptala se nevrle Lana.
„Obávám se, že budeme někde muset zastavit. Ta porucha se vrátila a může to být nebezpečné,“ dostalo se jí odpovědi od řidiče.
„Umhhhh!“ ozvala se Lana a ukončila telefonní hovor. „A co teda budem dělat?“, otázala se.
,,Kousek odsuď jsem viděl poutač na nějaký hotel. Tam zastavíme,“ řekl Jakub.
„No skvělý! Chjo!“ dala najevo svoji nelibost Lana.

„Tak kampak máš namířeno, Lano?“ řekl si pro sebe kudrnatý paparazzi, když viděl, jak sedan odbočuje na parkoviště u hotelu. Auto s Lanou sledoval už půl hodiny. V takto řídkém provozu, který tu deštivou noc panoval, to nebylo vůbec obtížné. Jeho auto však na parkoviště nezatočilo. Pokračovalo dále po silnici a jeho řidič vyhlížel, kde by mohl zaparkovat a přijít k hotelu pěšky.

Jakub po zastavení na parkovišti vytočil asistenční službu a snažil se domluvit okamžitou opravu. Chvíli hovořil, zvyšoval hlas a pak telefon zaklapl.
Lana: „Tak co říkali?“
Jakub: „Nepřijedou. Prý v této oblasti nemají lidi a navíc, jedno jejich auto havarovalo. Takže až zitra ráno. Asi se jim nechce do té bouřky. Takže půjdeme, ubytujeme se a…“
Lana naštvaně: „Ale na mě tam čeká můj kluk! Sakra! Nenávidím to! Všechno! Tohle auto, tenhle život!“
Jakub vystoupil z auta a rychle odběhl ke dveřím hotelu. Lana zůstala čekat v autě a sledovala rychlé pohyby stěračů, které nešly vypnout.

„Umej mi i tu špínu, co mám mezi prsty! To jí nevidíš nebo /chrchlání/ nebo co?!“ poroučel seschlý otec klečícímu Vendelínovi, který mu v lavoru umýval nohy. Jeho počínání přerušil zvonek u dveří.
„Máme hosty, tak hni sebou ty tupá bečko!“ pokáral otec Vendelínovu pomalou reakci. Ten se s obtížemi postavil a šel odevřít. Hotel byl takřka prázdný, kromě starší manželské dvojice ze Švýcarska tu bydlel už jen jeden ztroskotanej čtyřicátník, kterého před týdnem vyhodila z bytu jeho žena a který jí několikrát denně marně volal.

Vendelína ovanul chladný deštěm prosycený vzduch. Byl jen v teplákové soupravě. Za dveřmi ho pozdravil zcela promočený Jakub a zeptal se ho, jestli mají volné pokoje.
„A… ano, máme,“ odpověděl Vendelín, který byl vždy a to hlavně před cizími lidmi, nesmělý. „Tak pojďte dál,“ řekl tichým hlasem a díval se do země.
„Počkejte,´ odpověděl Jakub a seběhl po schodech k autu, v němž čekala Lana. Nejprve otevřel dveře spolujezdce, z přihrádky si vzal zbraň a poté sáhl po deštníku, který prostě z principu pro sebe nepoužil. Rozevřel deštník a chránil jím vystupující Lanu. Vendelín ji spatřil a hned jí poznal. Čas od času ji vídal na svém malém televizoru. Naposledy při přenosu, kdy přebírala Kříšťálovou Palmu a byla při této příležitosti označena jako objev roku.
Nemohl si nepovšimnout nahých nohou, protože na sobě měla pouze šortky a červenou lehkou bundu. Pod ochranou deštníku Lana přeběhla do recepce hotelu. Minula blízko u dveří stojícího Vendelína tak těsně, že ucítil její vůni. Jakub oklepal deštník a položil ho do odkladače. Vendelín zavřel dveře a teprve teď si ho Lana všimla. Už z výrazu jejího obličeje bylo zřejmé, že se jí Vendelín hnusí. Ten na ní ještě několik vteřin tupě zíral, než si uvědomil, že by měl hosty zapsat a ubytovat. Přesunul se rychle za pult recepce a sundal z věšáků dva klíče.

Lana mezitím psala SMS rapperovi, že v důsledku poruchy auta nedorazí. Vendelín tak trapně chvíli čekal s klíči v ruce, až si jej hvězda všimne. Ta ale psala dál a o dění okolo se nestarala. Jakub si naštěstí trapné chvíle všiml a oba klíče převzal za ní. Pak se podepsal do knihy hostů, zaplatil za oba a vydal se s nevnímající Lanou do schodů. Vendelín se koukal na Laninu prdelku, dokud mu nezmizela z dohledu. Točila se mu hlava.

Kudrnatý paparazzi mezi tím v hustém dešti rychlým krokem prolézal lesem k hotelu a nadával na zkurvený počasí. Přišel k autu s puštěnými stěrači a nakoukl dovnitř. Hned mu bylo jasné, co jej čeká. Půjde do hotelu, ubytuje se a pokusí se Lanu přistihnout. Zjistí, co tu dělá a s kým tu je, i kdyby měl lézt po římsách. Zazvonil. A čekání, až mu někdo otevře si zkracoval nadáváním.
„Tak dělej, ty zkurvisynu. Honíš si nebo co?“

Vendelín otevřel dalšímu hostu.
„Dobrý večer příteli,“ změnil v tu ránu paparazzi své vstupování. „Máte tu volný pokoj? Rozbilo se mi auto a chtěl bych se tady na noc ubytovat.“ Vendelín jen přikývl a pokynul mu k recepčnímu pultu.

Lana si vybrala pokoj číslo 5. Vzala si otráveně klíč, otevřela dveře a nahmatala u zdi vypínač. Prosté vybavení pokoje takovou rozmazlenou hvězdu jistě nenadchlo. Ještě za sebou slyšela Jakubův hlas, který jí oznamoval, že na ní ráno v osm zaklepe. Lana bez zájmu za sebou zavřela dveře. Jakub pohlédl na visačku svého klíče a podivil se, když viděl sedmičku. Proč nedostal šestku? Vždyť na věšáku klíč od šestky visel. No, neřešil to a zaplul do své sedmičky.

Vendelín teď vybíral pokoj pro kudrnáče a málem mu dal šestku. Rychle se opravil a dal mu desítku.
„A víte že tomu autu co máte před hotelem jdou stěrače? Pěkný auto. Teda při vší úctě k vašemu baráku si myslím, že majitel takovýho auta má asi jiný představy o ubytování ne?“ snažil se paparazzi navázat hovor.
Na odpověď ale čekal marně, protože Vendelín měl plnou hlavu Lany. Paparazzi si vzal klíč a odebral se do druhého patra. Všiml si, že 5 klíčů společně s jeho na věšácích chybělo. Zapamatoval si jejich čísla. Když se zapisoval do knihy hostů, důkladně si přečetl jména lidí, kteří se ubytovali před ním. Žádné známé jméno ale mezi nimi nenašel.

Vendelín si vzpomněl na otce a rychle se vrátil mu domýt nohy. Lana si po příchodu do pokoje zapnula televizi a oblečená si lehla na postel. Po chvíli usnula. Jakub si taky zapnul televizi ale po chvíli ji otráveně vypnul. Dostal žízeň. Rozhodl se, že sejde zpátky dolů za tím prasopsem a řekne si o něco k pití.
Vendelín mezitím potichu nahlédl do otcova pokoje, ale zjistil, že ten už s nohama v lavoru usnul. Hlavou mu běhaly různé myšlenky. Co bude dělat? Jeho fantazie pracovala naplno. Představoval si, jak Laně zaklepe na dveře s kyticí růží a pozve jí na romantickou večeři, při které si krásně popovídají. Jeden pochopí toho druhého. Budou se lehce dotýkat rukama a Lana se bude smát. Pak ho pozve k sobě na pokoj a budou se vášnivě milovat. Pak si zklamaně uvědomil, že ve svých představách je v těle Toma Cruise, né v tom svém špekatém a nesouměrném.

Přicházel k recepci. Chtěl si vzít klíč k pokoji číslo 6 ale po schodech právě sestupoval Jakub. Žádal Vendelína o něco k pití. Vendelín vytušil šanci.
„Ano pane, chvilku počkejte. Hned zajdu do výčepu a něco vám přinesu. Co by to mělo být?“
Po odpovědi, že minerálka bude úplně stačit, se Vendelýn vydal rychlým krokem pro lahev. Ano, dá mu do ní extra silné kapky na spaní. Beztak je nosí pořád při sobě a potají je dávkuje otci do pití, aby měl od něj většinu dne pokoj.

Jakub se vrátil do svého pokoje. Ze schodiště, které vedlo do třetího patra jej, schovaný za rohem, pozoroval s foťákem v ruce Paparzzi.
„Že by tu ta prcinka Lana dováděla se svým bodyguardem? No to by byl solokapr,“ radoval se v duchu.
O pár chvil později přišel ke dveřím číslo 6 ten tlustý prasomamrd. Odemkl, vlezl dovnitř a bylo slyšet, jak zamyká. Kudrnatý paparazzi se podivil nad snahou toho tlustýho dojebanýho kokota, být ve svém počínání co nejtišší.
„Co se to tady kurva děje?“ letělo kudrnáčovi hlavou.

Jakub byl v pokoji úplně potmě. Díval se z okna na stále nepolevující bouřku a upíjel minerálku, o které nemohl tušit, že je „vylepšená“ uspávadlem. Byl unavený a tak se rozhodl jít spát.
Neměl ponětí, že titěrnou, dobře zamaskovanou dírou ve zdi je ze sousedního pokoje pozorován. Vendelín, se stojícím ptákem, viděl, že muž se rozvalil na posteli. Sestoupil tedy ze židličky, na níž stál aby dosáhl na díru ve zdi. Přenesl stoličku k protější stěně, kde měl vyvrtanou podobnou šmírovací dírku a začal pozorovat spící Lanu. Tady měl šmírování daleko snažší, neboť místnost byla osvětlena televizí a tak nemusel jako v případě Jakuba čekat na světlo od blesku.

Romantické představy vzaly za své. Takovou ženu nikdy nezíská. Ale…měl ji přímo tady! Ona sama sem přišla. Přišla kvůli němu, protože to osud zařídil. Ano, budou manželé. Změní svůj život. Zbaví se tyranského otce. Zbaví se toho manažera. Povede hotel sám. Řekne těm dvěma kundám, co roznáší jídlo ať vypadnou. Lana bude roznášet jídlo. On bude vařit. Budou mít mnoho dětí… Nejdřív se ale musí zbavit toho jejího nohsleda.
Univerzálním klíčem polehounku otevřel dveře Jakubova pokoje. Toto jeho počínání bděle sledoval v přítmí chodby připravený paparazzi. Už si byl téměř jistý, že Lana asi opravdu spí se svým bodyguardem a jsou tak zvrácení, že si k sobě přizvali i tuhle hříčku přírody.
„Ty wogo, to budou fotky!“ pomyslel si vzrušeně. Schůdek po schůdku se kradl k pootevřeným dveřím. Dostane se dovnitř a všechno vyfotí. Pak rychle zamkne zmatené osazenstvo v pokoji protože zmrdojed nechal univerzální klíč v zámku a fofrem se zdekuje. Z hotelu už se nějak dostane, i kdyby měl rozbít některé přízemní okno.

Tlustá postava chvílemi osvěcována venkovními blesky se pomalu blížila ke spícímu Jakubovi. Vše potřebné měl při sobě: pouta potažená plyšem, která sebral otci a samozřejmě velmi potřebný provaz. Omámený Jakub se ve spánku nechal snadno spoutat a přivázat. Pozorný Vendelín si pak vzal z pouzdra ležícího na stolku jeho zbraň.
Senzacechtivý paparazzi vešel do tmavého a tichého pokoje.
„Kurva, kurva tady něco nehraje. To všichni spí?“ letělo mu hlavou. V jednom kratičkém venkovním zášlehu světla spatřil u postele stojící tlustou příšerku.
„ Jo ták, voni se tady tichounce mazlí a ta bečka je pozoruje.“
Spokojen se situací nahmatal u dveří vypínač a zmáčkl ho. Pokojem se rozlétlo ostré světlo, které všechny oslnilo. Paparazzi ač sám taky oslněn, mačkal spoušť foťáku jak divý. Místností šlehaly fotoblesky. Celá akce trvala sotva pár vteřin a pak se dal slídil na útěk. Vendelín na vetřelce instinktivně namířil zbraň a zmáčkl spoušť. Výstřel však nepadl, protože pistole byla zajištěná. Se zaklením ji odjistil a co mu jen zavalité tělo dovolilo se rychle rozběhl za vetřelcem. V tutéž dobu se probudil Jakub a k svému zděšení zjistil, že nejen má na rukách pouta, ale je též přivázán k čelu postele.
Paparazzi při sebíhání schodů zakopl a sletěl v kotrmelcích do recepce. Foťák mu při pádu vyletěl z ruky a poskakoval po schodech. Vrhl se po něm a doufal, že aspoň film ten pád přežil bez úhony. V tom si zděšeně všiml, že ta obtloustlá postava stojící nahoře na schodech na něho míří zbraní. Pak už si nemyslel vůbec nic, protože mu hlavou prolétla kulka.

Výstřel vzbudil všechny dosud spící. Jakub začal řvát o pomoc. První Vendelínovou reakcí bylo, že se otočil a chystal se ho zabít. Lana odemkla svůj pokoj a vyběhla na chodbu, aby zjistila co se stalo. Sotva ji Vendelín, spatřil, okamžitě zapomněl na Jakuba a vrhnul se k ní. Jeho zatemnělou mysl ovládl chtíč.
„Lano, miláčku, já tě miluji. Budeš jen moje!“ křičel zmateně. Dívka se zděšeně pokusila vrátit do pokoje a zamknout se tam. Bohužel, nestihla to. Šílenec ji dostihnul a strhla se potyčka. Lana byla chycena pod krkem a k hlavě jí byla přiložena pistole. Racionálně se rozhodla, že se raději podvolí.
„Lepší být znásilněná, než mrtvá,“ pomyslela si.
„Lano, lásko moje, teď už budeme jen spolu. Nemusíš se mě bát,“ blekotal Vendelín a naivně doufal, že tím dívku uklidní.

Na patře ještě bydleli švýcarští manželé. Ti nechápali, co se děje a hloupě vyšli ze svého pokoje. Pán dokonce držel v ruce mobil, protože myslel, že snad bude potřeba volat tísńovou linku. Vendelín na něho s namířenou zbraní zařval, ať telefon okamžitě odhodí. Zděšený Švýcar pochopil, co se po něm chce a telefon opravdu zahodil. Pak se pomalu, se zdviženýma rukama navrátil s manželkou do pokoje. Zabouchl dveře a překotně je zamkl.
Podpantoflák bydlící na devítce neměl ani mobil ani odvahu. Celý roztřesený otevřel okno a pokusil se slézt po bleskosvodu. Jenomže mu to uklouzlo a on spadl na beton parkoviště.
Vendelínovi už nikdo nepřekážel. Snadno přinutil vyděšenou dívku, aby s ním šla do jeho pokoje. Lana se ho marně snažila se slzami v očích přesvědčovat, ať svého počínání zanechá.

Vendelínova devětašedesáti­letého otce výstřel a následný křik lidí probudil. Podařilo se mu dostat se z křesla na zem, doplazit se ke dveřím a s velkým vypětím po chvíli dosáhnout na kliku a dostat se do recepce. Tam uviděl mrtvého paparazziho.
„Co to ten můj zasranej buzerant zase dělá, kurva!“ nadával ležíc. V tom uslyšel Jakubovo volání o pomoc. Po chvíli přivázaný Jakub slyšel, jak k němu něco přilézá po zemi. Byl to starý důchodce v rozepnutém županu.
Jakub: „Prosím rozvažte mě! Váš syn se zbláznil!
Fotr: „Ten zmrd byl divnej už od narození! Tak počkej přinesu si klíče od pout.“ A odlezl zpátky pro klíče, což chvíli trvalo.

Vendelínův pokoj byl polepený plakáty s pózující Lanou. Plačící děvče stálo před postelí té psychopatické obludy. Vendelín si sundal triko a Lana, přes slzy v očích, jej mohla spatřit v celé jeho nechutnosti. Tři brady, nezdravá pleť nesoucí stopy po neštovicích, hnusně chlupaté břicho a u chlapa směšné, odporné velké, povislé kozy. To, co měl dole bylo neméně odpudivé. Jeho koule byly abnormálně velké a visely mu skoro do poloviny otylých stehen. Stojící penis byl jakoby hranatý a nacházelo se na něm několik bradavic. Nechyběl ani hustý porost chlupů.

„Tak už se konečně svlékni ty moje milá Lano,“ oslovil ji Vendelín vlídně. Dívce se však do svlékání nechtělo a tak Vendelín výmluvně potřásl pistolí. Červená bunda, podprsenka a kalhotky, šly dolu, jen boty NiKE jí zůstaly.
Vendelín odložil zbraň a celý natěšený přistoupil k nahé dívce. Povalil ji na postel a překotně ji zalehl. Lana jen bezmocně ležela, zavalená tímto šeredným pytlem tuku a sraček. Odporně dlouhý jazyk na jejím těle nezanechal jediného suchého místečka.
„Hhhhhhhhhh!“ zachrochtal blahem. Pak převalil zoufale se bránící děvče na břicho a roztáhnul jí nohy. Jeho panický čurák do ní vnikl zezadu.
„Konečně!!! Takové to tedy je,“ pomyslel si radostně. Jeho sádelnaté břicho plácalo o Laninu prdelku a záda.
„Hehe he ééééééh!“ vyrážel ze sebe zpocený Vendelín, když se do dívky za pár vteřin udělal. Bylo to lepší a mnohem silnější, než když si ho honil. Odvalil se z Lany a lehl si vedle. Byl celý udýchaný. Dívka využila situace a dala se na útěk. Pistoli si nevzala, možná proto, že ležela na opačné straně než dveře, možná proto, že byla nedaleko Vendelína. Zcela vyčerpaný Vendelín se vyburcoval a rozběhl se za ní zoufale volajíc:
„Lano, co mi to děláš? Kam utíkáš, to přece nemůžeš…“

Zatímco se tohle všechno dělo, dorazil fotr k Jakubovi s klíčema od pout. Povedlo se mu vyšplhat na postel a pak na Jakuba vybalil neuvěřitelný požadavek:
„Víš mladej, já nejsem žádnej gay, ale vždycky jsem chtěl zkusit, jaké to je, mít cizího čůráka v prdeli. A ty mi to teď splníš a já tě za to odemknu. Pokud by se ti nechtělo, tak máš smůlu a zůstaneš tady spoutanej a přivázanej.“
S těmito slovy se začal ten hnusnej dědek dobývat do Jakubova poklopce. Svalnatý muž si připadal jak ve zlém snu. Fotr mu honil péro a Jakub si na pomoc přivolával představy nahé Lany a všechna porna, která kdy viděl, než se mu penis postavil. Chromý stařík si penis zavedl do řiťky.
„Tak kurva přirážej ty sráči!“ křičel na Jakuba. A tak Jakub se zavřenýma očima přirážel do starcovi prdele.
„Oooooo ooooooo a udělej se mi tam…,“ pronesl polohlasem dědek. Jakub, který sám nevěděl, jak to dokázal, ejakuloval do starcovy seschlé prdele. Když stařec s uspokojením odemykal Jakubova pouta pronesl:
„A nemysli si o mně, že jsem nějaká buzna. To teda nejsem. Jsem chlap jako každej jinej.“
Tomu však toto ujišťování bylo zcela u prdele. Sotva byl volný, shodil starce ze sebe a odstrčil jej prudce stranou. Dědek odlítl a při pádu se uhodil hlavou o topení. Jakub se vrhl k otevřeným dveřím.

Lana doběhla do hotelové kuchyně a doufala, že se zde schová. Z držáku nad sebou si vzala dlouhý nůž. Vendelín, stále volající Lanu, svou lásku, se blížil. Přikrčená a zoufalá dívka se s křikem na něho vyřítila a pořádně ho bodla do břicha. Navíc nožem ještě sjela do strany, takže z toho bylo hluboké, bodnořezné poranění. Po tomto útoku se Lana přitiskla k protilehlé stěně kuchyně a s napřaženým nožem čekala co bude dál. Vendelínova rána se široce rozevřela, až mu z ní vylézala prořezaná střeva a jejich tmavý obsah. Držel si ji oběma rukama a nechápavě zíral na Lanu.
„Proč…?“ dalo se vyčíst z jeho obličeje, zkřiveného bolestí.
Pak sebral poslední síly a znovu se k dívce vrhnul. Zděšená Lana se přitiskla ke zdi a nastavila proti nabíhající postavě nůž. V příštím okamžiku se na čepel Vendelín doslova napíchl a ostří mu projelo srdcem. Bezmocně zachroptěl, skácel se k zemi a z úst se mu vyřinula krev.

Rozklepanou, zakrvácenou dívku na okraji mdlob zachytil do náruče právě doběhnuvší bodygárd. Poslední, co ještě slyšela, než upadla do bezvědomí, byla jeho omluva:
„Je mi to moc líto, že jsem tě nedokázal ochránit, Lano.“

.