 17.10.2010 4 1349(21) 0 |
Odraz tvojí tváře rozbíjím pěstí na hladině z křišťálu.
Studna plná slz.
Nejsem první, ani poslední co se napil jedu z tvých očí.
Předbíhá mě vlastní stín, živí se mým smutkem jen tak pro radost.
Ohlodává mi kosti, nad svícnem vaří krev,
nezbavím se okovů, dokud …
Studna plná slz.
Nejsem první, ani poslední co se napil jedu z tvých očí.
Předbíhá mě vlastní stín, živí se mým smutkem jen tak pro radost.
Ohlodává mi kosti, nad svícnem vaří krev,
nezbavím se okovů, dokud …
03.12.2010 - 16:41dokud nerozbiješ odraz tváře na hladině z křišťálu, že by?
Dobré, neškodilo by trochu zvýraznit myšlenku, třeba jen formát textu, tam kde je podle Tebe její kořen
Dobré, neškodilo by trochu zvýraznit myšlenku, třeba jen formát textu, tam kde je podle Tebe její kořen
21.10.2010 - 12:33:) dokud znamená to, co je teď.Ten výsledek, ten moment a způsob osvobození se teprv tvoří ...
17.10.2010 - 18:30Pěkná, rád bych si přečetl pokračování, nebo to je záměrně komponované na očích čtenářových? Rád bych znal tvůj vlastní názor. Nezbavíš se okovů, dokud... ? :-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Zrcadlo : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Padlý anděl
Předchozí dílo autora : Oceán
