 17.10.2010 4 2051(21) 0 |
Odraz tvojí tváře rozbíjím pěstí na hladině z křišťálu.
Studna plná slz.
Nejsem první, ani poslední co se napil jedu z tvých očí.
Předbíhá mě vlastní stín, živí se mým smutkem jen tak pro radost.
Ohlodává mi kosti, nad svícnem vaří krev,
nezbavím se okovů, dokud …
Studna plná slz.
Nejsem první, ani poslední co se napil jedu z tvých očí.
Předbíhá mě vlastní stín, živí se mým smutkem jen tak pro radost.
Ohlodává mi kosti, nad svícnem vaří krev,
nezbavím se okovů, dokud …
08.02.2012 - 01:15D_P
Horšímu tvých - byly lepsi
03.12.2010 - 16:41dokud nerozbiješ odraz tváře na hladině z křišťálu, že by?
Dobré, neškodilo by trochu zvýraznit myšlenku, třeba jen formát textu, tam kde je podle Tebe její kořen
Dobré, neškodilo by trochu zvýraznit myšlenku, třeba jen formát textu, tam kde je podle Tebe její kořen
21.10.2010 - 12:33:) dokud znamená to, co je teď.Ten výsledek, ten moment a způsob osvobození se teprv tvoří ...
17.10.2010 - 18:30Pěkná, rád bych si přečetl pokračování, nebo to je záměrně komponované na očích čtenářových? Rád bych znal tvůj vlastní názor. Nezbavíš se okovů, dokud... ? :-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Zrcadlo : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Padlý anděl
Předchozí dílo autora : Oceán
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» nováčci
Kamila Kučerová» narozeniny
Elater [17], vlasatka [16], Miluju te [12], Slečna v buřince [10], mechanická okurka [10], Jsoucno [9], Bruno [8], bazi [5], Prem [3]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
