Povídka lehce inspirovaná mými dojmy z díla Franze Kafky.

text: Severák hudba a zpěv: Johanka

.. máte to snad jinak?

nechť všechny vaše ostatní smysly zbystří pane.. odevzdejte se mi a já vás dnes povedu

Omlouvám se za pár překlepů a přeřeků. Musel jsem si to nahrát. Jinak bych to byl schopnej zapomenout. Znám se.

bude existovat i živá nahrávka, zní to pak líp

Z těch okamžiků, kdy zastavil se čas..

Dlouho jsem chtěl vytvořit něco lehce načichlého latinou. Nevím, jestli to klaplo, každopádně jsem u toho zjistil, že roubovat slova na hudbu je mnohem zapeklitější, než roubovat hudbu na slova :-)

Omlouvám se za zoufalou nahrávku, ale na nějaké větší úpravy bohužel nemám čas :-)

https://www.youtube.com/watch?v=oFLdmJMaChw&list=UUlaRBVGptGapzzYFYb0nkew

No, doraziv domů z našeho srazu, napsav první řádky, mi vytanulo na mysli, že tato báseň musí být nezapomenutelná, ale nakonec z ní vzniklo toto. Nespokojeně si to čtu, nic moc poetického, naprostý průměr, o touhách? O tom, že mi něco nezkyslo? O hraní si a nakonec se někomu "oddávám"? Pak mi to došlo. Všichni jsme tam byli, abychom darovali kus sebe druhým... Otevřenost na psaneckých srazech je jedinečná, děkuji všem.