Cvokhauz: Děkuji za komentář. :-) Technicky vzato je s plurálem stejný problém, jen se z otevřel/otevřela/otevřeno stane otevřeli/otevřely/otevřela (na to, že se i a y vyslovují stejně, nelze spoléhat, stále jsou to různá písmena).

Navíc samotné univerzální zájméno by nestačilo. V češtině má gramatický rod o dost jiné postavení než v angličtině. Zatímto v angličtině vyjadřuje zájména (sociální) pohlaví - teacher je he, nebo she v závislosti na tom, zda je mužem, nebo ženou; v češtině ne - učitel je vždy on, i když je ženou. Nebo např. věta "Pokud tě někdo porodil, měl by tě (on) i vychovat." by v angličtině zněla "If somebody gives a birth to you, she should even bring you up." V obou případech jde o ženu, ale zatímco angličtina to vyjadřuje zájménem she, čeština to v dané větě vůbec nevyjádří. Podobně věta "Moje nejoblíbenější postava z TBBT má eidetickou paměť, ona si pamatuje všechno, co jí Leonard napsal." by v angličtině zněla: "My favourite TBBT character has an eidetic memory. He remembers everything what Leonard has written to him." V obou případech jde o muže, ale čeština umožňuje tuto skutečnost nevyjádřit a mluvit o něm jako o ní (o postavě). Doufám, že jsem to alespoň trochu objasnil a ne jen víc zamotal.

Souhlasím, že způsob použitý v této povídce je dost matoucí a hlavně nepraktický (kdyby tak někdo chtěl mluvit). Pokud jde o ono, nějaký čas se tak tady na Psancích označovalo "geek" ( http://www.psanci.cz/autor.php?trideni=1&id=1799 ), ale v komentářích to pak stejně moc nedodržovalo. Uznávám ale, že to zní poněkud neosobně.

Davidsoft: Cvokhauz: byl jsem delší dobu v jedné textové hře (pro více hráčů). Je tam možné zvolit si neutrální pohlaví. Člověk je pak „jsoucno“ (místo muž/žena). Hra je tak po jazykové stránce připravená i na hráče neurčitého pohlaví, ale pokud vím, tak se to moc nepoužívá.

Je to enbík.
Teď seriózně - nápad je to skvělý, taky jsem o tomhle přemýšlela když jsem narazila na anglická zájmena jako "xe" a "they" a nevěděla jsem, jak je převést do češtiny. Tenhle způsob je ale hodně matoucí, protože se pohybuje jen mezi dvěma binárními póly, když vlastně chceš vyjádřit pól třetí/něco neutrálního. (A "ono" je takové neosobní a děsivé...)
Možná by plurál fungoval lépe?

hereticbeast: Děkuji za komentář. Já se většinou také snažím si situaci i postavy představovat, hm... že by to byl zvyk ze sledování filmů? Nevím. Jen vím, že u scénářů je to dost nezbytnost. Možná proto se spoustě lidí scénáře špatně čtou.

mám to naprosto stejně VKate (ačkoliv znám i chlapy, který by klidně použily nějaký ten hubnoucí prostředek), plus za sebe musím říct, že si většinou postavu představit potřebuju.

VKate: Děkuji za trefný a promyšlený komentář. :-) Souhlasím.

Kdybych použila genderové stereotypy, tak by mi ta postava připadala více jako žena, protože většinou se má za to, že to jsou právě ženy, které např. věří těm zázračným hubnoucím koktejlům a půjčují mouku sousedkám a tak. Ale pokud si tohle odmyslím, postava je prostě "jenom" člověk. :)

Severak: Finština by se mi líbila. :-)

Tahle povídka by nešla přeložit do finštiny, budu-li citovat Wikipedii:

Ve finštině se nerozlišují rody. Například z korespondence tedy nejde poznat, zda je pisatelem muž či žena. Dokonce i osobní zájmeno ve třetí osobě hän je společné pro „on“, „ona“ i „ono“.

Jana Kollinová: Český jazyk při psaní o lidech docela dost vyžaduje vyjadřování jejich genderu ("sociálního pohlaví"), což se mi nelíbí, tak hledám způsob, jak o někom psát, aniž by ten text vyvolával dojem, že jde o ženu či muže. Cílem hlasování tedy bylo zjistit, zda způsob použitý v povídce k tomu vede.

Výsledkem jsem zatím spíš překvapený, protože jsem mnohokrát slyšel, jak si člověk potřebuje druhého člověka představit, jak je každá identita genderová apod., ale podle hlasování se zdá, že lidé jsou schopni o druhých číst i bez dalších informací či představy o tom, jak daný člověk vypadá či jaké pocity by v nich vyvolal, kdyby se setkali.

Nechápu cíl hlasování. Co to má přinést autorovi?

Severak: Děkuji za komentář. Dobrý postřeh. :-)

nijak (nikdy si postavu nepředstavuji) - postava v povídce je (stejně jako cizí člověk v internetové diskuzi) jen jméno a jeho synonyma. Činy, názory a podoba se přidají až pak...

Severak: V eichlerské češtině si musíš pamatovat, jakým slovem právě danou osobu označuješ. Když o ní mluvíš jako o "osobě", je to "ona"; když jako o "partnerovi", je to "on"; když jako o "svém dvojčeti", je to "ono". Nicméně, na toto se podle mě dá časem bez problémů zvyknout - třeba v angličtině pro mě není problém si ve větě "His partner look at him." pod slovem partner představit ženu, takže není důvod, proč by to měl být problém u věty "Jeho partner se na něj podíval."

Eichlerská čeština určitě občas může vyžadovat vysvětlení, podobně jako slovenština - to, že dromedár je slovensky velbloud, prostě člověku musí někdo říct, sám na to nepřijde.

Mimochodem, zatím nejkrkolomnější větou v eichlerské češtině, se kterou jsem se setkal, byla věta: "Bájné české kníže Libuše byla podle legendy partner Přemysla Oráče." Nicméně, i na takové věty se dá zvyknout, jen to asi bude chtít zvykat si pozvolna.

S tím devatenáctým stoletím nevím, co máš na mysli. Mohl bys to trochu rozvést?

teda Eichlerská čeština se rozvíjí, za chvíli to možná bude chtít překlady do češtiny normální (minimálně ta čast, kde se mluví o manželce pana Němce jako o tom partnerovi vyžaduje pozornost a ostražitost scénáře). Jinak devatenácté století stále žije a daří se mu dobře.

VKate: To je zajímavé. Asi s nimi mám ledacos společného.

mně to skoro připadalo, jako kdyby se jednalo o monolog jedné z tvých postav z EDDR :)

VKate: Děkuji. :-) Mám radost, že se mi to tak povedlo.

naprosto souhlasím s Hunterem. je to fakt geniální. :) nejvíc mě pobavila věta. "Můj nulínku." :D :D :D ale jinak je to celé skvělé!

Severak: Ještě k té nesnášenlivosti: já si myslím, že těm lidem, kteří netolerují punkáče, v dětství někdo (nejspíš rodiče) řekl, že takové vlasy jsou "fuj" a jediné správné vlasy jsou ty, co člověku rostou od přírody. Ti lidé pak toto podvědomě převzali jako životní hodnotu a lidé, kteří tomuto pohledu na svět neodpovídají, v nich budí znechucení a nenávist, i když k tomu není žádný důvod. Také tuto stereotypní představu pravděpodobně předají svým dětem, pokud je budou vychovávat. Zhruba toto má být význam prvního odstavce první kapitoly tohoto románu a ke konci se mi to snad podaří odhalit.