přesně to odráží můj nynější stav!
mistrně napsáno!
ať si sami zažijí tu boest dvojnásobně - ti, co nám ji způsobili!

není veselá...hodně síly a hodně odvahy to potřebuje...aby se zase z těch všech kousíčků poskládal...

ale čas...to je...Pan kouzelník

Největší síla je v posledním odstavci...;) je důležité najít sama sebe...a nenechat se litovat...*

uf, doufám, že se ti to nebude chtít číst... jinak ... pěkná úvaha, k aktuálnímu tématu... tak to má být :)

myslím, že máš určitě pravdu... ale dovolím si předhodit i své poznatky...
klady - rychlá komunikace s lidmi, kteří jsou příliš vzdálení na to, abych se s nimi mohla vídat každý den... (viz přítel)... dále, komunikace zadarmo (což se o telefonu rozhodně říct nedá... další výhoda - škola... nevím, jak bych bez ICQ vystudovala... (taháky, laboratorky, nebo jen rady ochotných spolužáků a kamarádů... )... také to, že se s těmi lidmi domlouvám, kdy se uvidíme osobně... takže si nemyslím, že by osobní kontakt v dohledné době zmizel...
zápory - vezme to dost času... zvláště, pokud se najde někdo "upovídanější"... člověk se tak trochu odtrhává od reality... samozřejmě vždy se najdou lidi, kteří obtěžují, ale naštěstí je tu naše milá ignorace... také mě štvou zoufalci, kteří si mě přidají do contact listu a pak nemají ovahu mi napsat... ale to zas řeším tím, že promazávám...
a závěr?? Tak jako vše to má své klady a zápory... pro mě je to vhodné spojení se světem, ale nic se nesmí přehánět :)... realita je také potřeba :)

bo neni zadna ajsikju hantyrka... bo je krasne ostravske slovo... grrr
jinak normalni uvaha...

ICQ je na dvě věci. QIP je lepší. :-) (Quiet Internet Pager)

dá se to přes to dělat fakt ledasco..:)

já se třeba v pohodě zamilovala...:) a šlape nám to? šlape..:)

krásná, smutná ale ne zas tak moc
snad bude se dařit lépe :)

Umíš krásně vyjádřit své myšlenky. Přesto si ale myslím, že Tvoje dílko je spíše dobrou úvahou, než povídkou. Kdyby obsahovalo více postav a sem tam nějakou přímou řeč, bylo by to určiě čtivější., Ale třeba si to myslím jenom já. Rozhodně v psaní pokračuj.

konec ubíjející... :I... jinak.. Ahoj Megs :)

tahle básnička má hlubokou myšlenku a to oceňuji :)

no teda...ja smekam...dlouhy...prokousala jsem se, ale naprosto uchvacujici pribeh...

Ano, právě rovnoprávnost ničí manželství (vztah mezi mužem a ženou). Dříve býval muž (manžel) živitelem rodiny a žena většinou byla doma (stránka nabídky zaměstnání) s dětmi a starala se o chod domácnosti. O tom, jak si rodina vedla, jak se jí žilo, většinou rozhodovala výše platu muže. Muž měl určité postavení v rodině, cítil svoji potřebu v rodině a samozřejmě mu to lichotilo. Žena věděla, že bez muže se s dětmi bude velmi těžko žít. A dnes? Díky rovnoprávnosti žen a sociální síti samotná žena s dětmi bez větších problému je schopná žít a postarat se o děti. Statisticky - při rozvodu většinou děti zůstavají u ženy. Jakou roli potom zastává muž? Není potom zrovnoprávění postavení žen diskriminací mužů?
Snad někdo pochopíte, co jsem tím chtěl říci.

ano.. ucitel.. mlady, ne uplny pedagog.. taky nas ucil..
boze..
dobry!

je to spíš tvoje osobní úvaha - jako ta, je to dobré
ale aby mě to řeklo něco nového, to asi ne

rovnoprávnost - slovo odkazující na rovnost v právech
ta by měla být. Paradoxně pak působí pan prezident který odmítl podepsat antidiskriminační zákon a přesto má popularitu kolem 70% obyvatel.

problém je to celospolečenský, pokud chceme něco změnit musíme se dostat každému do hlavy - musíme změnit celou společnost a to chce čas, bohužel.
Rasizmus a segregace v USA taky nezmizely ze dne na den. Ovšem tam je rovnoprávnost mezi pohlavími absolutní, co jsem slyšel.

Vždy se ale jedná o lidi, lidi se tak chovají, ne muži a ženy, ale paní ta a pan ten.

jak říkáš společnost se mění, každý jakoby se nadechuje a cítí že teď je jeho čas,
může to tak být, nemám nic proti ženám. zažil jsem ženy jako svoje nadřízené a nehodnotil jsem je podle toho, hodnotím lidi podle toho jací jsou. A jsem pro co nejširší zrovnoprávnění ale jak jsem už řekl - je to věc celospolečenská a i osobní, těžko budeš někomu nařizovat jak se má chovat, co má dělat, a jaký má mít na koho pohled. Musí se na to jít chytře. Vychovat celou společnost. díky

mi to připomnělo scénu, kdy jsem příteli říkala, že jsem opravovala záchod... se zděsil a do budoucna mi to zakázal, že takové práce doma bude dělat ON, protože je to mužská záležitost...;)
stejně tak s autem, kamarádovi jsem se prošťourala v autě, znovu jezdí jako "hodinky" a reakce přítele? - Já bych ti auto nesvěřil... a vůbec ho nezajímalo, že jsem ho opravila..

jinak pěkná úvaha..:)

Thomas Beatie není muž, ale žena. Hanlivě to řeknu tak, že pokud se někdo narodil s pipkou, je to nadosmrti žena, ať se nechá nadopovat mužskými hormony a projde plastickými operacemi přes obličej až po pohlavní orgán.

až mě mrazilo na zádech, jak jsem to četla... poutavý opis, hluboké myšlenky... a ten konec, poslední odstavec... můžu jen souhlasit, že je to vynikající, čtivé...

a pokud jde o ten obsah, sama znám pár takových lidí. a vím, jak těžké pro ně je řídit se radou: buď sám sebou. potřebují vědět, že u nich někdo stojí, že nejsou sami. i když nevěří, že by je někdy někdo miloval. a všichni a taky proto podle mě chodí tolik lidí v maskách, se hafo bojí, děsí se samoty, jen to nechtějí připustit... a tak ze sebe dělají hrubých, tvrdých, krutých i když, jak píšeš i tady, se pod tím vším skrývá jejich křehkost...

ale že život je (někdy a když už tak pořádná) kurva, s tím mohu jen souhlasit ... :)

Hezky zpracované toma, příjemné čtení. Snad jen v té části, kdy líčíš svého učitele jako "galejníka", by mohlo být více rozvedeno, jak si počínal a zda i v té době se Tvůj vztah k němu nezměnil. Pak by povídka byla jistě čtivější.