Jo tohle už dneska moc ženy neumějí,velká škoda.

Tahle je taky krásná. Smutná, a přitom láskou přetéká.

Orionka: není divu, že to vypadá divně. Povídka to být nemá. To byl překlep. Na druhou stranu mi to teď přijde, jako zajímavý nápad, povídka ve třech větách

Na povídku hodně stručné. Spíš obsah povídky ve třech větách rozdělených do čtyř veršů (což je u povídky taky divné).

AndersA: Děkuju. Teď už tomu rozumím. Stejně se mi to ovšem nezdá srozumitelné. Pokud jsi na začátku v Ich-formě, měla bys v ní asi zůstat. Nic nepodsouvám, ani nenutím. Jen se mi Tvé dílko líbí, nápad je to skvělý a bylo by fajn, kdyby byl srozumitelný i závěr, který měl být jako rána palicí do hlavy, předpokládám.

Mlčeti Zlato: s posledním veršem jsem měla trochu problém, nechtěla jsem v něm vysvětlovat příliš moc. Ale na druhou stranu bych ráda aby to bylo pochopeno, takže děkuji za upozornění.
První tři jsou přímou řečí vdané ženy k muži, který není její manžel. Poslední je v dalším čase už o jejím bývalém manželovi, kterému po rozvodu zůstala kočka, protože její nový muž ke kterému mluvila v prvních třech verších má alergii na kočky :).
Ještě jsem ten poslední oddělila, ale nevím jestli to pomohlo?

Líbí se mi. Jen nerozumím tomu poslednímu verši. V těch prvních třech je já a ty. V tom posledním se zjevuje nějaká ona (jejímu) a není jasné jestli s těma dvěma z verše 1-3 nějak souvisí nebo ne a potom, proč by to tam zase bylo. Buď to chce doladit nebo já potřebuju nějaké osvícení či aspoň vysvětlení.

AndersA: Jsem polichocen a to není dobré. I tak děkuji.

Mlčeti Zlato: děkuji, Tvého komentáře si velice cením po přečtení Tvých básní.

Opravdu hezky popsané. Člověk se dostává do důvěrně známé nálady. Kalí mi to jen ten bourbon, nemám ho rád. Takže možná nekalí, ale podtrhuje...

Je krásná

Beze slov není báseň

Mělo to být beze slov.

iluze: Dekuju :)

Jsem docela ráda, že jsi mě komentovala .. líbí se mi co píšeš. A tady slyším melodii. Úplně bych si ji zazpívala v pomalém doprovodu :)

Smutne, ale s krasnou formou.

V té básni je snad úplně všechno, co mám ráda.. Bolí něžně. Ale krásně. :-)

Moc se mi líbí, slova a obrazy jsou jako kulisy na scéně, ale samotný děj se schovává až z nimi a divák - čtenář může hádat, co se tam vlastně odehrává. Olivy hezky vyvažují odkazy na klasiku a kotví příběh v naší době. Za mě super, těším se na další.