Oči zpívají monotonní blues,
o kousku nebe a bourbonu.
Píseň vyhrává svou duši.
A já zavřela oči.
To abych,
zapomněla svou tvář.
Předčítáš starý pamflet,
a čekáš na odpověď.
Kterou znáš.
A pak,
sbíráš mé slzy do kostky ledu,
-to aby ti zbyly na potom.
o kousku nebe a bourbonu.
Píseň vyhrává svou duši.
A já zavřela oči.
To abych,
zapomněla svou tvář.
Předčítáš starý pamflet,
a čekáš na odpověď.
Kterou znáš.
A pak,
sbíráš mé slzy do kostky ledu,
-to aby ti zbyly na potom.
01.11.2018 13:35
Mlčeti Zlato: děkuji, Tvého komentáře si velice cením po přečtení Tvých básní.
01.11.2018 13:03
Opravdu hezky popsané. Člověk se dostává do důvěrně známé nálady. Kalí mi to jen ten bourbon, nemám ho rád. Takže možná nekalí, ale podtrhuje...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.