Ticho co zavazuje k myšlenkám zbytečností.
Pitvořeni vnich,obelže jejich tvůrce.
Nemlčet i zbytečně nehovořit.
Ticho da napovědu nebo zamče dveře citů na vice zapadů.
proč.
Myšlenky courajicise jak
zlenivnělé kočky v chrámech faraanú.
Tam až uteci od svych slov.
Nechat v mise dadlitlí koralovci svůj prst.
Proč polknout slova v jeji nepatrnosti.
Co mohla srdce otevřít v te vzájemnosti.

Hmm. Zajímavé. Juknul jsem na to kvůli názvu, protože 22:22 je čas, kdy mi odejdou oči a já jdu na kutě. Ale po přečtení se zaobírám myšlenkou o strukturách, které definují poezii na papíře a tom, jaký má význam verš a jeho grafická podstata (sloky). Verš, hmm. Verš je asi blbost. Poezie nepotřebuje verš. Nebo ano? Já nevím.

LadyLoba: spoutá i přes něžný pouta, osud v to doufá a tak radši, ať pouty mě spoutá

Láska nemá ráda pouta,
přesto, si piš, že tě spoutá

Posmutnělá.

O slovech to není,proč žít v duševním utrpení.

A pak ,že utrpení není hezký...

Moc pěkné.

Dobry

Dojemná.

Ty okamžiky,jsou.Dychat v myšlenkovém pochodu.
Co přinese čas.
Pěkné

Odnesla? člověk to snadno přehlídne však pointa se mění v rozuzlení. Na 24 let je to sytý.

každé opuštění komfortní zóny vede k posunu a uvědomění, není to příjemné, často to bolí, ale je to přímá cesta k evoluci...dýchej a užívej si každý dech, něco se mění, cítíš to ? :)

Prostor zná, prostor ví ,tichu rozumí.
Dá v plén svůj šat, nač na stydlína si hrát
Z naděje se šatník zrodí, s výstřednostmi nezávodí
chce Vám duše oblíkat a zip zapnut v očekávání
udělá zvuk. Vzápětí dostaví se života hluk.

když dva se rádi mají,
je dobře, že se znají