Dýchám

Sedím a dýchám, z hluboka, pozoruju přírodu, stromy jak ve větru se ohýbaj, sluneční paprsky se mé pokožky dotýkaj a tak dýchám.
Cítím tu přítomnost, volnost a i když uvnitř jsem na kousky rozbitá, vím že život mi teprve začíná.
A když už ne vedle tebe, tak aspoň pro sebe, stále dýchám.
Kousky mé duše odnesla jsi sebou, někam kam já to teď nemám cestou, ale já sedím a dýchám.
Dýchám tak zřetelně a cítím jak každá čas mého já je přítomná.
V tomto okamžiku, teď, žiju pro své vlastní já a i když tu nejsi, tak nemám pocit že umírám.
Prostě jen opravdu dýchám.
Pro lásku, život, štěstí a hlavně pro SEBE, když už ne pro tebe.
A s tebou tvořila jsem nás, kousek po kousku jsem skládala každou část.
A i když s těžkostí teď opouštím to krásné z nás, tak chce to jen čas.
Čas než uvidíme se zas a já zjistím že ten hlas, co volal nás už napořád uhas.
Dýchám, pomalu a v klidu, nikam se neženu jen cítím kouzlo okamžiku.
A uvnitř asi už napořád, budu cítit ten kousek z nás, co nikdy nedovolím aby zhas.