Zaujalo

Slepovaním se neřesi nic rány zůstávaji stále.
Minulost je minulostí.
Přitomnost na každém znás.

iluze: hezky napsané, jen škoda za nepochopení textu, jelikož se o hořkost už nejedná.
Ale děkuju za názor :)

Ne vždy je třeba odpustit,
aby člověk mohl klidně žít.
Ne každá rána chce se zhojit,
někdy je lepší prostě odejít.

Neodpuštění není vina,
když chrání to, co zbylo v nás.
Není to jed, co duši spíná,
jen tiché dost a vlastní hlas.

Nenech se hořkostí svázat,
ta umí víc než láska brát.
I bez odpuštění můžeš kráčet,
a znovu v sobě světlo znát.

Protože klid se někdy rodí
ne z toho, co se odpustí
ale z chvíle, kdy to bolí,
a ty už dál to nepustíš.

netrhat se na kusy
nevymýšlet pokusy
neprosit se o pozornost
neztratit svou osobnost

Ano...

LadyLoba: děkuju moc, pozdě bych neřekla, nebyla jiná volba

Moc pěkné ... I když možná trochu pozdě

Šunkobaron: každá jsme šla svojí cestou

+

Krásné, slastné ... Přeji

Snad je nějaká zásoba doma.

Jak to dopadlo?

Paráda.

Pěkné

Nádherné.

Bylo by to moc pěkné, ale přijde trochu rozdvojená ... tak chce, nebo nechce dát stopku svým strachům ... ?

Ticho co zavazuje k myšlenkám zbytečností.
Pitvořeni vnich,obelže jejich tvůrce.
Nemlčet i zbytečně nehovořit.
Ticho da napovědu nebo zamče dveře citů na vice zapadů.
proč.
Myšlenky courajicise jak
zlenivnělé kočky v chrámech faraanú.
Tam až uteci od svych slov.
Nechat v mise dadlitlí koralovci svůj prst.
Proč polknout slova v jeji nepatrnosti.
Co mohla srdce otevřít v te vzájemnosti.

Hmm. Zajímavé. Juknul jsem na to kvůli názvu, protože 22:22 je čas, kdy mi odejdou oči a já jdu na kutě. Ale po přečtení se zaobírám myšlenkou o strukturách, které definují poezii na papíře a tom, jaký má význam verš a jeho grafická podstata (sloky). Verš, hmm. Verš je asi blbost. Poezie nepotřebuje verš. Nebo ano? Já nevím.

LadyLoba: spoutá i přes něžný pouta, osud v to doufá a tak radši, ať pouty mě spoutá

Láska nemá ráda pouta,
přesto, si piš, že tě spoutá