LadyLoba: Dandy: Děkuji za zastavení. Pocit beztíže tam trochu byl...

Ten závěr je přesný! "to až dnes..."

To je super metafora, ten závěr je parádní. Ale pocit lehkosti a beztíže z ní nemám, spíš naopak. Pro mě je (nejen) o tom, jak jsme si jako děti mysleli, jak riskujeme těma našima hrama… a přitom největší risk a někdy zběsilá jízda bez drža je samotný dospělý život. Poznání, že zastavit to nemůžeš, ani když se zrovna řítíš z prudkého kopce a do očí ti šlehá vítr tak moc, že nevidíš. A jsme sakra dobří, že to zvládáme i když nezvládáme. A jo, nakonec je v tom i pořádná dávka odvahy a nutné důvěry, bez ní by to nebyl pořádný život. Dík:)

Kdyby se vrátil čas, já věděla bych co s ním...a nebo ne.

Hm navodilo mi to pocit beztíže a létání ... Ale jen na chvíli

Bylo to pěkný ale vrátit bych to nechtěl.. Líbí!

Jo kolo,to je .

Leslie: Asi poměrně častý vzorec chování. :-) Dík za zastavení.

Jo, oslňovače už jsem taky potkala. Výstižně popsáno, zaujala mě.

Yana: Psavec: Mlčeti Zlato: Miras2250: Miňko: Leslie: LadyLoba: koiška: Hanulka: Gimo73: Dandy: Moc vám všem děkuji za reakce. Ani jsem nečekala, že to takhle zarezonuje. Je to fakt jenom popsaná holá skutečnost, bohužel.

Příroda se nás snaží zbavit, ani se ji nedivím.

Naděje po konci budoucna.

Skvěle, myslím každý z nás nad tím občas zapřemýšlí, kam až tahle doba spěje, já se uklidňuju tím, že my snad dožijeme...

Skvělá námětem i zpracováním.

Heh, kéž by už tady lidstvo parazitům hodně dlouho

Zcela a krásně to rezonuje s mím pohledem a úvahou. Je nás tady moc a hlavně - většina z nás se naučilo plýtvat všim. Tím co nás v neřízeném přebytku obklopuje. Všeho je dostatek a ani to nedokážeme spotřebovat. Jediné čeho je nedostatek, je přemýšlet nad tím, jak tohle dopadne. Moc děkuji za tvou pravdu. Miras

Podle mě pravdivá.

Matka zem sa o všetko postará.Sme len ďalšia civilizácia ,ktorá je tu ,na návšteve,,

Co dodat,vyjadřená realita.
Co bude dál,nechají nás zestárnout?
Líbí.

Orionka : slova mají sílu poezie a melancholie, jako zoufalý výkřik krajinou, která už prošla příliš mnoho změn a zásahů. Obraz drsné reality lidského vlivu na přírodu, smíšený s nevyhnutelným očekáváním budoucnosti, která může a nemusí být bez nás. Možná je to smutek, možná vzdor, ale určitě to rezonuje hluboko ! To je můj pohled na tvou báseň. A líbí se mi, jak si to napsala. Díky.