 03.12.2025 9 123(13) 0 |
nemám ani jedinou fotku, na které jsme spolu
nemám ani jedinou fotku tebe
v téhle situaci se fotky nedělají
mám jenom nahrávku tvého hlasu
když jsem s tebou jednou z legrace dělala interview
seděli jsme oba nazí na té velké posteli
v místě, kterému jsme říkali nebe
stoupalo se tam po dlouhých točitých schodech
a smáli se, byla to taková zvláštně snová legrace
co se patří i nepatří
ale mám tě navždycky otisklého v paměti
tvůj úsměv, při kterém jsi vůbec neukazoval zuby
nikdy jsem nechápala, jak to děláš
jako by ses bál usmát dokořán
tvoje oči, nejdřív pichlavě ostražité
pak měkké a hladivé, vždycky namířené na mě
mám tě i v hmatové paměti
a v paměti těla
tam nejvíc
jednou jedinkrát jsme spolu byli v kině
já nervózní, že narazím na někoho známého
nikdy jsem nebyla dobrej improvizátor
ale nestalo se, akorát jsme dorazili těsně před začátkem
a seděli úplně na kraji v druhé řadě
ještě pár dní mě pak bolelo za krkem
zpátky jsme šli pěšky přes půl hodiny
byl zmrzlej leden, pod botama vrzal sníh
šli jsme nočním městem skoro bez lidí
opatrně našlapovali a pevně se drželi pro případ
že by to jednomu z nás podklouzlo
jako bychom nebyli už dost vytrénovaní
jako bychom celou tu dobu nešlapali po ledě
v neustálém strachu, že pod náma praskne
přece musíš chápat, že tohle nejde vydržet věčně
nemám ani jedinou fotku tebe
v téhle situaci se fotky nedělají
mám jenom nahrávku tvého hlasu
když jsem s tebou jednou z legrace dělala interview
seděli jsme oba nazí na té velké posteli
v místě, kterému jsme říkali nebe
stoupalo se tam po dlouhých točitých schodech
a smáli se, byla to taková zvláštně snová legrace
co se patří i nepatří
ale mám tě navždycky otisklého v paměti
tvůj úsměv, při kterém jsi vůbec neukazoval zuby
nikdy jsem nechápala, jak to děláš
jako by ses bál usmát dokořán
tvoje oči, nejdřív pichlavě ostražité
pak měkké a hladivé, vždycky namířené na mě
mám tě i v hmatové paměti
a v paměti těla
tam nejvíc
jednou jedinkrát jsme spolu byli v kině
já nervózní, že narazím na někoho známého
nikdy jsem nebyla dobrej improvizátor
ale nestalo se, akorát jsme dorazili těsně před začátkem
a seděli úplně na kraji v druhé řadě
ještě pár dní mě pak bolelo za krkem
zpátky jsme šli pěšky přes půl hodiny
byl zmrzlej leden, pod botama vrzal sníh
šli jsme nočním městem skoro bez lidí
opatrně našlapovali a pevně se drželi pro případ
že by to jednomu z nás podklouzlo
jako bychom nebyli už dost vytrénovaní
jako bychom celou tu dobu nešlapali po ledě
v neustálém strachu, že pod náma praskne
přece musíš chápat, že tohle nejde vydržet věčně
05.12.2025 - 10:48Orionka: To jsi vystihla přesně. Je pravda, že u jednoho muže v minulosti mi to skoro ani v jiném stylu nešlo :D Díky za fajn zamyšlení.
05.12.2025 - 10:17Leslie: Děkuji za milý komentář. Ráda zkouším psát různě a tenhle vypravěčský styl mě baví. Ale asi nejde použít vždycky, potřebuje silné téma a sluší mu právě tahle, jak říkáš, "hořkosladká" nálada.
05.12.2025 - 10:12puero: Moc děkuji za pochvalu. Taky jsem si říkala, že je to spíš próza, ale nasekané do veršů mi to taky dávalo smysl.
05.12.2025 - 10:10shane: A dokonce to probouzí fantazii a vyvolává příjemné vzpomínky :-). To je fajn, díky za návštěvu.
05.12.2025 - 10:09LadyLoba: Děkuji za reakci, jsem ráda, že to vedlo k zamyšlení nad tématem.
05.12.2025 - 09:08Hořkosladká. Ten pocit se dokonale přenesl, možná i proto, že jsem něco podobného také zažila:) Moc se mi líbí tenhle vypravěčský styl, funguje i v náznacích (třeba jako bolení za krkem z věčného otáčení), nejlepší je pro mě závěr.
04.12.2025 - 09:23Nepotřebuješ fotografie, když máš tak skvělou tělesnou paměť. Po přečtení jsem nabyl dojmu, že stejně silný dojem bys měla i dokonale slepá. Jsi jím nasáklá. To je krásné. Vůbec jsi to nemusela sekat do odstavců, dobře by se to četlo i kdyby to bylo zapsané do jednoho řádku. Pěkné dílo.
03.12.2025 - 19:10Netušil jsem, že jsi zámecká paní, čokoládová hvězdo! :-)
Takováhle ložnice, kam se stoupá do mezipatra po točitých schodech, je na Českém Šternberku. Kdysi dávno jsem tam měl známou průvodkyni. Měla takové šlechtické jméno Lenka Demartini. A byla z Prahy, kde ten rod opravdu žije už od 16.století! A ta si právě onu ložnici zabrala pro sebe...A moc se podobala bustě Napoleonovy milenky, kterou tam měli. :-)
Takováhle ložnice, kam se stoupá do mezipatra po točitých schodech, je na Českém Šternberku. Kdysi dávno jsem tam měl známou průvodkyni. Měla takové šlechtické jméno Lenka Demartini. A byla z Prahy, kde ten rod opravdu žije už od 16.století! A ta si právě onu ložnici zabrala pro sebe...A moc se podobala bustě Napoleonovy milenky, kterou tam měli. :-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
V téhle situaci se fotky nedělají : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Nehezká básnička
Předchozí dílo autora : Krajina stínu a paměti
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Mil [15], Zx1971 [14], karkulka11 [13], Market30 [6]» řekli o sobě
BorůvkaB řekla o Whetley :Kluk s talentem a smyslem pro humor. Z jeho děl dýchá jeho nezaměnitelná osobnost. Je rád sám sebou a to je důležité. Doufám, že se psaní nezdá, protože posle mě se s tím už narodil :)
