Nehezká proč,i tohle doněj patří.

Orionka: To jsi vystihla přesně. Je pravda, že u jednoho muže v minulosti mi to skoro ani v jiném stylu nešlo :D Díky za fajn zamyšlení.

Leslie: Děkuji za milý komentář. Ráda zkouším psát různě a tenhle vypravěčský styl mě baví. Ale asi nejde použít vždycky, potřebuje silné téma a sluší mu právě tahle, jak říkáš, "hořkosladká" nálada.

puero: Moc děkuji za pochvalu. Taky jsem si říkala, že je to spíš próza, ale nasekané do veršů mi to taky dávalo smysl.

shane: A dokonce to probouzí fantazii a vyvolává příjemné vzpomínky :-). To je fajn, díky za návštěvu.

LadyLoba: Děkuji za reakci, jsem ráda, že to vedlo k zamyšlení nad tématem.

Hořkosladká. Ten pocit se dokonale přenesl, možná i proto, že jsem něco podobného také zažila:) Moc se mi líbí tenhle vypravěčský styl, funguje i v náznacích (třeba jako bolení za krkem z věčného otáčení), nejlepší je pro mě závěr.

Nepotřebuješ fotografie, když máš tak skvělou tělesnou paměť. Po přečtení jsem nabyl dojmu, že stejně silný dojem bys měla i dokonale slepá. Jsi jím nasáklá. To je krásné. Vůbec jsi to nemusela sekat do odstavců, dobře by se to četlo i kdyby to bylo zapsané do jednoho řádku. Pěkné dílo.

Netušil jsem, že jsi zámecká paní, čokoládová hvězdo! :-)
Takováhle ložnice, kam se stoupá do mezipatra po točitých schodech, je na Českém Šternberku. Kdysi dávno jsem tam měl známou průvodkyni. Měla takové šlechtické jméno Lenka Demartini. A byla z Prahy, kde ten rod opravdu žije už od 16.století! A ta si právě onu ložnici zabrala pro sebe...A moc se podobala bustě Napoleonovy milenky, kterou tam měli. :-)

A proto já bych volila víc to netajit ...ale každý to možná máme jinak

Psavec: Leslie: Děkuji vám. Vzniklo to úplně jinou cestou než obvykle a na odezvu jsem byla opravdu zvědavá.

Taky se mi líbí.

Moc se mi líbí.

Dandy: Díky za zastavení. Ta dravá řeka je spíš až úplný konec, ne celý život.

Pěkné,konec.k zamyšlení dlužit sobě chvyle neprožité.
Proživat ten pocit v řece ,dáse i na souši,život je tou dravou řekou.

Leslie: Děkuji za tvoje zamyšlení, jsem ráda, že tě zaujala. Jak to je, to jednou všichni zjistíme. :-) Souhlasím s tím, že dluh vůči druhým je vlastně i dluhem sobě, možná hlavně sobě. Chápu vztah k sobě jako ten prioritní a jediný, který má každý pevně v rukách. Vůči sobě má člověk tu největší odpovědnost, ostatní vztahy se od toho základního odvíjí.

Sama sobě - ano. Moc se mi líbí ta myšlenka v závěru, ale vlastně by mě zajímalo, jak to je. Myslím, že mnozí litují i toho, že nedali dost času/pozornosti druhým. Ale je fakt, že i to může být ve výsledku bráno jako dluh sám sobě. Zaujala mě ta první strofa, pěkně plyne a baví mě ty obrazy.

Winnie: Děkuji :-)

Moc hezké :-)

Šunkobaron: Psavec: Jarda468: Yana: Moc vám děkuji za čtení i komentáře, potěšily mě :-)