no...to je úžasný.:)

Já tě tady mám zaškatulkovanou jako protestní básnířku. Vnímám tě jako někoho, kdo se v mládí pohyboval mimo střední proud, někde v undergroundu, možná si byla pankerka, dnes je Ti přes třicet a ten mix vzdoru proti konvenci který v tobě zůstal a životního zmoudření přináší na psance neotřelou tvorbu (jako občasný básník mám právo na fantazii).
Jen bych to trochu rytmicky dočesal.

Nicol: Děkuji, to jsem moc ráda.

Stin: A já moc děkuji :).

Vidím, že čerpáš přímo ze života. Kdoví, jaké to bude až nám bude o 20, 30 let víc. Líbí se mi.

Docela úsměvná a přitom pravdivá a ze života. Moc se mi líbí. :-)

ŽblaBuňka: ... nebo úplně nejhůř :). Máš pravdu, tohle je ve hvězdách, dík za zastavení.

Olivka: Děkuji za komentář. Je to o mamince, ale ne o mé, jak vyplývá už z textu, já píšu většinou fikci. Víš, kdybych napsala, jak maminka umírá a hrozně to bolí, bylo by to tak trochu o ničem - takových básniček je, přečetla bys to a nic. Právě tyhle reakce mi ukazují, že dílko funguje, jak má: budí emoce, možná pobuřuje, ale taky nutí k zamyšlení.

nebude-li na tom on ještě hůř

Ač si to člověk přeje, aby se uz netrápila, ve skutečnosti neni na její odchod připraven a moc to bolí. "Tvá smrt krade z mého života"??? Je to skutečně o mamince?

Zamila: Děkuji, to mě těší.

Zamila: Chce se mi říct, že je to těžké téma, tak se i těžko čte :). Ale souhlasím, určitě by to po formální stránce šlo někde uhladit. I když myslím, že tady není lehké plynutí veršů to nejdůležitější. Každopádně dík za zastavení.

To je ovšem dobrá báseň. Fajn rytmus i myšlenka :-) Samozřejmě klasicky hodnotím oboje :-D ;-) Neni lehký vložit do poezie trochu toho naturalismu, aby vypadal opravdově.

Poslední dvě strofy jsou kvalitní. /Miluju to slovo :-D ;-)/ Jinde kulhá počet slabik a celkově by to chtělo nějak ucelit, uhladit, těžko se to čte. Líbí se mi ale: "tvá smrt krade z mého života"...

taron: Děkuji. Víš, opravdu je to fantazie, tak jistotu nemám. Ale představuji si, že to vždycky nemusí být trápení pro umírajícího - ten už je třeba kdesi na druhé straně, jenom tělo tady ještě zůstává zdánlivě živé. A nevěřím, že když něco trvá dlouho, tak člověk ustrne jen v té jedné emoci a nic jiného se mu do hlavy nevejde.

Amadeo´´: Máš pravdu, je tam spousta věcí k domyšlení. Když je součástí umírání bolest a utrpení, touha po zkrácení bude pochopitelná. Já myslela spíš na situaci, kdy se konec protahuje a narušuje životy těm, co chtějí být při tom. Ano, život by se měl zastavit, ale když stojí už tři dny?
Inspirovala mě jedna povídka Škvoreckého - nebo to možná byl úryvek z něčeho delšího, nevím. Četla jsem to už dávno a utkvělo mi, jak upřímně popisoval pocity syna - jedináčka v nemocničním pokoji umírající matky. Tehdy jsem byla přesvědčená, že to psal autobiograficky.

Amelie M.: Ještě jednou díky.

čekání na smrt rodiče je velmi bolestivé, ať je to krátce, či dlouze..., a pokud smrt nepřichází, pak si už i sami přejeme, aby přišla a ukončila to trápení blízkého...není místo na výčitky, možná ani místo na přání...

nejvíce mě zaujaly první slova poslední sloky

krásné

Myslel jsem tím spíš strach ze smrti obecně. Když tu báseň ale čtu znovu, napadá mě spousta otázek.. Je jeho matka nemocná dlouhodobě a těžce? Je pro ni už život utrpením? A proč má syn pocity, že jeho život tam venku ubíhá, když by se měl smrtí jednoho z nejbližších lidí zastavit? Jaký k ní měl vztah? To všechno jsou otázky, které visí mezi řádky a čtenář si je může pouze domýšlet. A myslím, že každý to bude vnímat jinak, tak jako každý vnímáme jinak umírání. A tím je ta báseň velmi zajímavá a plná emocí...

Orionka: život válcuje smrt, smrt válcuje život.. a co teď? tady nemáš na výběr, at se zachováš, jak chceš a) jsi tam, ale chvílemi si přeješ, at už to skončí b) nejsi tam, nemáš na tu "podívanou" .. jisté míře výčitek neutečeš..

moc se mi to, jak si ukázala bez obalu prstem na problém, líbí..