Co na to říct?

Dáááááááááádááááááááááá!!!! O:OKKSA NHNů}sdhm. , )´jz÷wčz h - Děkuji.

Můj milý.. zvu tě na příjemně dráždivou procházku voňavou zahradou našich utajených snů, představ a přání.. zahradou, kde se může vše..

Napsáno v březnu roku 2010. Mé první sci-fi, které původně jako sci-fi nebylo zamýšleno. Žena se ocitá ve světě, který jí je cizí, a snaží se nějak zjistit, proč je jediná, kdo si aspoň matně pamatuje na to, jak vypadal život předtím, než se smrskl na práci a čas strávený v hypermoderním bytě.

Povodí Berounky :-)

Já si to tu zase odložím a zítra smažu...

.. pokus o haiku (napadlo mne při pohledu na zvláštní úkaz nad obzorem - nad kopci oblaka, odrážející se v imaginárním jezeru na nebi)

Tak trochu přikreslená zpověď mé osobnosti..v podstatě nechci nic ukončit kromě neustálého vnímání všeho fatálna a mého ,,zapadání,, do něj... Jsem senzibilní a bohužel nebo snad i díkybohu mám dar vidět blízkým do duší,měnit přístupy,názory i jejich myšlení.....jako by jste před sebou měli pár kusů kdejakých střepů a věděli,co že se to rozbilo...

Jak pokrytecká je tahle věta...