|
Co na to říct?
 08.11.2011 9 980(24) 0 |
Vykřičená do světa se mi zjevuješ,
nejsi hmatatelná, ale máš hlas.
Přijdeš vždy, když mám čas,
mluvíš než ti řeknu: "Běž..."
A teď tvůj smích, co se vzduchem roznese,
objalas' mě a pohltila docela,
bůh ví cos' zas na mě ušila.
No jo... stejně to udělám... ty moje Deprese...
nejsi hmatatelná, ale máš hlas.
Přijdeš vždy, když mám čas,
mluvíš než ti řeknu: "Běž..."
A teď tvůj smích, co se vzduchem roznese,
objalas' mě a pohltila docela,
bůh ví cos' zas na mě ušila.
No jo... stejně to udělám... ty moje Deprese...
Ze sbírky: Když má blbec splín...
09.11.2011 - 16:59..napoprvé jsem se překoukla a četla....stejně TI to udělám...ty moje Deprese :D
ale i bez toho... hezké....
ale i bez toho... hezké....
08.11.2011 - 18:35Počky já myslela, že fakt píšeš o nějaké krásné dívce, co ti nedá spát a ona je to deprese???Škoda, jinak je báseň moc pěkná,ale radši mysli na ty holky kolem sebe...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Jedné slečně : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Rozbitej pohled
Předchozí dílo autora : V předklonu
