I v prázdnotě se dá ožít.

Nedávno mě osoba, kterou jsem upřímě z celého srdce miloval a zcela ji ve všem důvěřoval, náhle bez vysvětlení odkopla jako nějaký odpad. Tohle je jedna z básniček, kterou jsem napsal, abych to nějak zvládl. To, že své pocity mohu proměnit v básně, mi pomáhá, abych neukončil svůj smutný a bezcenný život.

Jeden z těch bláznivých nápadů, které jsem si kdysi poznamenal...

..je to složitější,

Dnes jsou sice Vánoce tak jsem doufala v něco trochu veselejšího, namísto toho mi hlavou projelo několik otázek a tahle báseň.

11.5.2014 22:48

Po necelém přečtení Asimovovy Nadace jsem se rozhodl napsat jakýsi prolog k možnému budoucímu něčemu. Je to spíš takový kousek na ukrácení chvíle.

nenávidím se za to, že ti vždycky otevřu - nejen dveře svého bytu

Připadá vám, že žijete v Absurdistánu? Tato povídka je pokusem o odpověď, jaké by to bylo, kdyby to tak bylo doslova. Jde o pokus o satirickou komedii inspirovanou dnešní přehnaně složitou, odosobněnou dobou, kdy mezilidské vztahy občas nefungují tak, jak bychom od nich očekávali.

Pokračování satirického odlehčení současné české situace. Tentokrát se do boje s mikrostátem vydávají fialoví psi a vláda svým nepřátelům (skoro) postavila sochu v životní velikosti...

Pokračování satirického odlehčení současné české situace. Mikrostát se překřikuje s výrobci repelentu, digitálním psům hrozí úhyn a do boje už málem vytáhly zdravé rozumy, nakonec však všichni nejspíš skončí v pěkné kaši...

Pokračování satirického odlehčení současné české situace. Třítýdenní válka trvá pět týdnů, objevují se nové značky repelentu, situace je čím dál složitější, Benu Štístkovi došlo štěstí a Absurdistán se konečně ocitl ve vytoužené vtipné kaši, takže se otevřely základní školy.