PÁD

PÁD

Sešel z cesty
teď bloudí v lese sám
hluboká noc otvírá svůj chřtán
„Spas mě bože! Nenech mě jít dál!“

Víc než všechno na světě by si teď přál,
aby se mohl vrátit a zase světlým se stal

Černá křídla andělu nesluší
Jak by teď měl našeptávat do duší
Víra, láska, odpuštění, když pro něj už ani jedno není

Nemá snad bůh odpouštět?
Tak proč on? Jemu nejvěrnější!
Teď strádá tak moc
A nemá koho volat a pomoc

Zloba! Křivda! Nenávist!
Proletěla andělovým srdcem jako šíp!

„Hej ty! Na nebesích!
Co si myslíš, že každého spasíš!“

„Já ti ukážu co je to víra!
Přísahám na svá černá křídla,
Že poznáš, jak jsi pochybil!

To co ty jsi učinil mě
Já učiním teď každé tvé ovečce!

Věř budeš trpce litovat,
Že mne, Lucifera, ponížil jsi tak!

Mou matkou se teď stala noc
Mým domovem je zem
A každý do mého pekla bude uvržen!