|
Prolog na pohřeb - celkem epitaf.
|
Od tý doby, co jsem měl první průser, jsem udělal další hromadu průserů. Házím fail za failem na hromadu jako mokrý hadry špinavý od podlahy. Plesk jak šplouch. Od nuly k pěti, od pěti k deseti omluvených hodin. Od nuly k šesti, od šesti přes sto hodin, co jsem neomluvil. Přešlap kalibru, kterej číslama už jen těžko chtěl bys měřit. Ani to neni potřeba. Druhej z vrhu pošel. Krutý jako Sofiina volba. Závěrem vzývám myšlenku o osudu, který si své cíle nevybírá stejně, jako si nevybíráme my své otce.