Chtěla bych se podělit o úvod do mé připravované knihy, kterou bych chtěla příštím rokem vydat. Je to kniha o opravdové krutosti, traumatickém dětství, postupném dospívání ve strachu a nejistotě co přijde další den. Je to kniha o tom, co může trauma z psychického i fyzického týrání v člověku zanechat až do dospělosti. Kniha o tom, jak systém, který má chránit selhal. Je to příběh o holce, která přežila nemožné. Je to příběh o mě. Budu vděčná každému, kdo si to přečte a dá mi zpětnou vazbu o tom, co by po tomhle úvodu od knihy čekal a jestli by v knize pokračoval dál. Napsat knihu byl vždy můj cíl a teď se pomalu začínám blížit ke konci. Zatím mi program ukazuje 300 stran, myslím si, že jich pár ještě určitě přibyde.

Něco k zamyšlení

O virech víme, že patří mezi původce nemocí, že napadají bakterie, rostliny i živočichy včetně lidí. Ovšem to sloveso „napadají“ není tak úplně správné, protože evokuje aktivní činnost virů. A tady je potíž. Jsou viry živé organismy?

neříkej...

Předmluva k možná rozsáhlejšímu dílu. Mělo by se jednat o deník mladé ženy, kterou unesou a žije v malém prostoru, ve sklepě svého únosce. Stockholmský syndrom už byl několikrát popsán, jistě je napsáno tolik knih, ale pro mě to je výzva, kterou hodlám podstoupit.

aneb "Světu se podívat na zoubek"

chladivý vítr

Dant animos vina (víno dodává odvahy)

Šuplíkovka z vlakového nádraží, doslova

Z nahodneho cyklu fuck of rym