...převážně nevážně...

Vždy je naděje!Můj druhý pokus o básničku.. Co už, začátky bývají těžké :D

větě..

..pravá idea bude ještě složitější...avšak má to více výkladů - červ, jež hlodá v každého hlavě- nerozhodnost /našeptávání / vlastní rozdvojení myšlení -pak se může jednat i o jakéhosi ,,přítele,, . Na druhé straně - červ v oku v hrobě, jistá smrt, věcnost, - v obklopeni zvláštních jevů, okolností, čímsi v hlavě, čím už.člověk ztrácí naděje....Ehe..je to složitější.. :0)

Ze sbírky: "In Vino Veritas"

3x5x9, tentokrát lehce politická.

zrcadla

První se sbírky povídek spojených osamělostí aktérů vymykajících se normálu, kteří se potkávají a míjejí uprostřed nočního města, kde v dálce s otevřenou náručí stojí non-stop obchodní dům...

Je to na téma: Člověk je doma tam,kde si pověsí klobouk. O domově, stěhování, proměnách. Neratovice žijí 2.místo

Nikdy se v těch pocitech nevyznám. Neuspořádám. A nemám ráda chaos. City jsou zvláštní. Dělají si s námi, co chtějí. Je jedno, jak moc je člověk inteligentní. Je jedno, co všechno v životě dokázal. Je jedno, jestli uklízíš podlahu, nebo sedíš na nejlepší židli v kanclu a cinkaj ti peníze na účtě. Láska paralyzuje stejně. Ochromí tě pocity. Hezký a pak přijdou ty špatný. Je to jak extáze. Je to závislost. Je to vůně, kdy druhýho obejmeš. Je jedno co víš. Některý lidi neumíme nechat jít. Kdo ví, proč. Tohle co cítím, není strach, z toho, že ji ztatím. Neni to strach, ze bych snad mela ztratit sebe. Je to strach, že ztrácím něco, co jsem nikdy nedržela, ale každá moje buňka v těle věděla, že to hřeje.