Truchlení

Před pár dny zemřela jsi
má láska k tobě však žije navždy
a srdce žalem spoutané,
má lásko, vrať se!… Vím to se nestane.
A kdyby přeci jen,
třeba stala by ses upírem
i přesto bych tě miloval
a dal ti napít ze svých žil,
vše jen pro tebe bych opustil.

Pak pokusil se oči zavřít,
svou lásku zase spatřit…
Ležíc v mé náruči, začínáš se měnit.
Nikdy už neuvidíš světla svit.
Ani nezrůžoví tvé líce
a neuslyším bít tvé srdce.
Jen vlasy ti stále ohněm planou,
mé slzy na tvou tvář kanou.
Bez starosti, bez spěchu.

Žár v očích máš, když tě políbím
či je to démon, co se právě zašklebil?
Žíznivě si mě prohlížíš.
Já chtěl bych ti toho tolik říct,
už teď jsem tvou obětí.
Má láska jest nesmrtelná jako ty.
Na tebe díval bych se staletí,
avšak zbývají mi vteřiny
na to abych řekl, že tě miluji.

Nabízím se rtům žíznícím věčně
a v srdci mém nádherná píseň zní.
Divokými růžemi voníš něžně,
tvé zuby jako jehly mi krkem projíždí.
Ostrou sladkost hltáš k závrati.
Já přijímám svůj osud.
Tvým kouzlem poraněný v paměti,
chci s tebou sdílet hrobku.
Teprve k hlouby stesku pobodán uzraje život.