Trudomyslnost

V lože se ukládám
a všude vládne ticho
slyším jen přerývavý dech
co vydávají moje plíce

Tu se ozve zabubnování
že by konečně jiný zvuk?
Ne to jen moje srdce
pláče nad neomylností

Paprsky jasného měsíce
skrz žaluzie procházejí
zimu, zimu jen přinášejí
a ozařují ztemnělou místnost

Hrají si na stínové divadlo
má mysl jede na plné obrátky
a vidí zkřivené tváře
hrůzou se šklebící

Noc je dlouhá jako by se zastavila
a peřina mi skrýš neposkytuje
a já zas uvíz v síti z drátů
zatracené melancholie