tehdy jsem byl takhle blízko podstaty štěští...

Zbásněná úvaha? Nebo báseň, která zní jako úvaha?

už nějakou dobu si píšu myšlenky. Pocity. Vzpomínky. Tohle je jedna stránka z mého deníku (anotace: "Bože, nám tak strašně moc chybí láska...")

aneb jak to zařídila příroda...se neubráníte...a proč taky? :-)

Tato otázka mne dokázala vždy vykolejit. Zpočátku jsem jako hloupé zamilované děvčátko odpovídala ano. Dělala jsem přesně to, co se ode mne očekávalo. Časem jsem se ale začala nad touto otázkou hlouběji zamýšlet a odpověď mi najednou nesklouzávala z jazyku tak snadno. Spíš nesklouzávala vůbec. Krátka skica mých myšlenek z posledních několika dnů, které odrážejí ne tak dalekou minulost.

Jednoduše. Asi v tom smyslu, že použitý zmuchlaný pytlík od čaje může vypadat jako vlašský ořech.

..a čtení