To je docela smyslné. Nebo jen mlsné?

Perfektní!! Je to experimentální básnička k pohledání. A že je těžké ještě s něčím novým v téhle kategorii přispět! Tleskám, obdivuju. Máš jich víc?

Ono obecně mi chybí experimenty tady na psancích. Dovedou posunout ostatní a nebo aspoň inspirovat k něčemu novému, nevyzkoušenému. Každý experiment je pořádné šplouchnutí do stojaté vody a vyvolá diskusi, ne jen poplácání po zádech.

Toto je pěkné. Milé. Myslím, že s tím i souhlasím. Ty obrazy veskrze popsaly jedinečnost, prchlivost a malost (zbytečnost) jak měly.

Ano, tím sušeným jelenem donutíš většinu klikajících, aby četli dál. Sušenej jelen je tahák a je fajn, že je hned na začátku. Je to chvilka, co jsem otevřel v kanclu diskuzi, že bychom se v našem eurorregionu v rámci přeshraniční spolupráce se Slováky pustili do nějaké zajímavější propagačky - dřevěné pexeso, infotabule podél hranice o ptáčcích v lese a o šiškách, dřevěné kostky a pajduláci, dřevěné sázecí kolíky (ocení hlavně nadržené ženské), a když bude dost prachů z fondů (v Bruselu leží peníze na ulici, jen je zvednout, ale musíš umět anglicky, německy, francouzsky, italsky a latinsky) tak i nějaká ta rozhledna.

Dřevěný dalekohled! Kdo to má? Ten by ocenil i Dumbo v jungli.

Milej týpek,
nehulí, ale přefik by mě.
Šla bych do ňho? Jasně, klidně.
Třeba ve tmě vzadu v kině.
Nebo na Petříně v zimě?
Řekne-li si, získá si mě.
Zahřeju ho ve svém klíně.
Budu žhavá přítulkyně,

Ale básničky ať šeptá jiné.
Verš mou touhu nerozvine.

32!! No tak lidi, to dáme těch 40 komentů. Homér bude mít radost a udělá kotoul!

Jojo, Eliška Vobrubová.... kde jsou ty časy

Homér: Stále častěji čtu věci starých psanců, i těch, co už tady dávno nejsou, osvědčená jména. Líp se mi pak porovnává nováčky. Rád zkoumám nováčky. Jsou vzácní. Den co den psance zahlcují pořád ti samí. Takže, ne že by mě bavilo číst tyhle ehm... básnické pokusy, jen rád pátrám po nových věcech.

Výborně, hned dvě duše byly obráceny na víru pravou.

Osobně si nemyslím, že je nutné mít buď rýmovanou nebo nerýmovanou báseň. Kombinované básničky mají své kouzlo. Mně se jen zdá ten slovník dost těžkopádný. By doplnilo střep jež jest - to jest přec dávných Čechův slavných dob gramatiky kus.

Jéé. To je pěkné. Úplně tě vidím v devětaosmdesáti, jak sedíš napůl hluchý s nohama ve škopku, mažeš si kolena a drbeš se na hlavě, hledáš vlasy a přitom vzpomínáš nad nalezenými erotickými básněmi na své lásky a dobrodružství. Nad takovými verši se bude mile vzpomínat, komu byly zamýšleny. Jsou dobře napsané.

Divné. Neumím asi tyhle rádoby vlastenecké ódy číst. Nezaujalo mě to.

Víš proč si tě nemůžu dát do oblíbených autorů? Protože nesnáším to červené číslo u nepřečtených děl a ty brzy oslavíš 1000 !!!

Je nicméně fascinující a uklidňující, že se tvůj styl nemění. A navíc!!! Si tvoje věci nepamatuju, takže si je můžu přečíst i poněkolikáté a pokaždé z nich budu mít ten příjemný pocit, že je čtu poprvé.

Ápropóó, pamatuješ si nějakou svoji věc? Uměl bys z patra odrecitovat, co jsi už napsal? Znáš to - (aspoň mně se to občas stává) - balíš hezkou mladou žábu, řekneš, že jsi básník a ona hned: jé, řekni mi něco, co jsi složil! (Někdy se hodí umět dvě tři vlastní kratší věci nazpaměť.)

Na stráni pomněnka vykvetla.
I ta to chuděra popletla,
Proč radši nekvetla v laboratoři?
Teď se tam na ní válejí kuny a tchoři.

Prostě si nevybereš hloupá květeno. (Pyl mají květiny. Pil by se Pilsner Urquel)

Čte se to samo, až se to vznáší. Je třeba hodně velkých mezer, aby měl čtenář dojem lehkosti? Myslím, že to hodně pomáhá. člověk i pozná, jak to má číst. Vzletně, lehce, pomaličku. Holt je poznat, že jsi autor, co už má naše chutě v malíčku.

Tuhle věc jsem nečetl, chystal jsem se na svatební cestu. Takže fajfku mám až teď. Pokouším se vcítit do člověka s průstřelem hlavy. To se dá přežít ne? Další je utopený, poslední oběšený... tedy, při poraněné noze jistě myšlenky na fatální zranění pomáhají. Mohlo to dopadnout hůř. Sněť, otrava krve. Týdny v horečkách, převoz na fakultku, výpadek elektřiny, požár nemocnice, tisíce uhořelých pacientů, povstání a válka, tanky v ulicích, tanky na nádraží, tanky na tancích a pod jejich pásy rozdrcené stehenní svaly, lopaty, meče. Žaludeční křeče.

... teď mě napadá, co tam dělá ten přeslazený nadpis?

Myslím, že máš talent náležitě v básni vykreslit atmosféru (noční slavnost, kde vyšumí i sekt). Tedy ne právě všední atmosféru, tím se otevírají stavidla imaginace a básnička se stane básní. Dovedla by ses odpoutat od volného verše a napsala bys totéž vázaně? V rýmech? Šlo by to? Nebo je volnost volného verše prostě tím, co umožňuje tuhle obraznost dostatečně popsat? Dobrý básník to dokáže i v rýmované básni. Co ty?

Nevím, jak to mají ostatní, ale já věřím autorovi, pokud píše o lásce, že jeho láska je opravdová, pokud ji popisuje volným veršem. U rýmované básně o lásce, mívám často pochybnosti.

Naopak, po tříleté přestávce se mi oddechlo, že i dobří holubi se vracejí. Ať žije tvá svatá sádra! Jistě jsi toho za tu dobu do šuplíku napsal velkou hromadu, no a tu je třeba vzpomenout těch ubohých básníků, co tě meli za vzor a tiše se vytratili, protože jsi je opustil, zasedli k volantům svých traktorů a nevida záře na horizontu se pustili do orby, nebo se vrátili za pult, aby se čekající zástupy zákazníků konečně dočkaly odbavení svého zboží... k čemu jsou básně? K čemu básníci? Jako pražce pod kolejnicemi, po kterých se řítí rychlíky civilizace. Ještě tu chvíli pobuď. Já tě rád čtu.

Já se naopak od srdce zasmál.

Někdy těžkopádnost nalomí dobře situovaný ale blbý výraz typu MY (místo MI) a celá ta nabubřelost se zhroutí a musí se stavět znova a pak zase MY... Všechno to houževnaté pachtění je k popukání.

Ano, smrti kosa je docela průšvih.