Docela mě při čtení mrazilo, to se mi moc nestává. Dobrý.

slnečnica: Děkuji za empatický komentář. Ale nemá tě co mrzet, je to jen básnička :).

kmotrov: Asi se budu opakovat, volných uchopením chci říci, že pro mě ta úvaha postrádala pevný tvar a směřování. Vlastně to ani nebyla úvaha, viz https://cs.wikipedia.org/wiki/%C3%9Avaha
Není z toho jasné, proč jsi to vlastně psal a co jsi tím chtěl říci, jen že tě to téma zajímá a uvažuješ o něm z různých stran.
A z pohledu diskuse právě tohle vidím jako problém. Mám zkušenost, že čtenáři reagují, pokud je "nažhavíš", vyprovokuješ. A na to je třeba v první řadě zřetelněji formulovat základní myšlenku.

kmotrov: Nemyslela jsem to tak, že by intimní téma vadilo, to vůbec ne. Jen že je to podle mého názoru moc intimní a moc volně uchopené na to, aby se rozvinula širší diskuse. Ale třeba se pletu a ještě se rozvine.

kmotrov: Čekal jsi diskusi, ale téma jí myslím moc nenahrává. Je příliš intimní a příliš volně uchopené. Ty svojí úvahou nikam nemíříš, jen si tak bubláš myšlenky - vlastně je to jako s tím tantrickým milováním, co nemíří k orgasmu, ale samotná cesta je cíl. V milování prosím, ale v literatuře to podle mě nefunguje. Nemá to pevnou formu, směřování, jasný závěr ani nosnou a zřetelně formulovanou myšlenku, se kterou by čtenář měl chuť polemizovat. Připadá mi to jako výpisky z jiných děl, poznámky, prostě materiál, který se teprve bude dál zpracovávat do konečného tvaru.
Tolik k formě a zpracování. Pokud jde o obsah, nemám výhrady, jen poznámku. Tantra je zaměřena na prožitek partnera, vlastně říká, že jedině to, že se budeme snažit dát něco víc tomu druhému, nás může zpětně obdarovat. Z téhle základní myšlenky myslím plyne všechno ostatní, i to, o čem píšeš.

annaav: To jsem ráda, děkuji.

Psavec: Děkuji :).

kmotrov: Děkuji za zajímavý komentář. Ono je to o úhlu pohledu, který jsem zvolila záměrně. Pobuřuje tě, že ten případ vidím zjednodušeně a neřeším příčiny. Ale to by byl zase jiný a delší příběh. Já to napsala schválně stroze popisně a schválně s ostrým slovem, které tady myslím dobře funguje. Psát o chudince oběti a litovat ji, obávám se, že by to četlo a dočetlo daleko míň lidí, nedonutilo by je to zamyslet se nad celou situací a třeba k tomu i něco napsat. Obětí je v mojí verzi vlastně psycholožka, která vyznívá jako cynická mrcha, co se na svoje povolání moc nehodí. Ale třeba je jenom vyhořelá a otupělá všemi těmi vyslechnutými příběhy. Svůj účel tady každopádně splnila. A já si aspoň mohla vyzkoušet psaní dialogu :).

kmotrov: Moc děkuji za přečtení i komentář. Zkoušela jsem tady rozvláčnější, popisnější polohu, která mi není úplně vlastní, ale asi je to pro mě správný směr. Jak říkáš, detaily jsou důležité, přenesou čtenáře na místo a někdy i v čase. Ještě jednou dík za užitečnou zpětnou vazbu.

Timothy A. Postovit: Tak to jsi mě opravdu potěšil.

Yasmin: Moc děkuji.

DDD: Děkuji, to mě moc těší. Původně byla delší.

Působivé. Akorát nevím, jestli se vina ztrácí v tichu, spíš se dá na chvíli překřičet, v něčem rozpustit...

Je to krásné, po formální stránce není co vytknout. Ale mám s tím stejný problém jako s většinou tvých děl. Cítím z ní snahu o formální dokonalost (obvykle úspěšnou), která na druhé straně ubíjí to, co mě jako čtenáře osloví hlouběji. Nevím, jak to přesně pojmenovat, možná spontánnost, opravdovost. Prostě racionálně oceňuji skvělé rýmy, rytmus, ale nechytne mě to, nevěřím tomu. Zpravidla mám z tvých děl pocit, že buď píšeš na zadání, nebo je tam skutečný prožitek, ale převálcovaný formou, takže výsledek na mě působí jaksi studeně a uměle. Doufám, že jsem tě neurazila, možná je chyba v mém vnímání, tak to ber jenom jako zpětnou vazbu od jedné čtenářky.
Ale ať je to, jak chce, každopádně jsi po stránce formy někde jinde, než naprostá většina psanců a než kdy budu třeba já. Jestli je to pro tebe jenom takový trénink, děláš to skvěle. Pak možná stačí jen trochu ubrat na snaze o maximální dokonalost, přidat šťávu, správnou inspiraci a bude to ono. A tohle je asi snazší než perfektně zvládnout formu, takže k cíli už není daleko. Aspoň tak to vidím... a nezlob se za upřímnost.

Yanishka: Já jenom říkám, co mi ta báseň sděluje :).

Moc pěkně vyjádřená rozpolcenost. Ale nezní mi bolavě, polámaná (pozor na čárku) píšťalička je takhle docela spokojená. Ten stav nejistoty jí svým způsobem vyhovuje a nechce se vrátit do bezvětří, radši ať to ještě pořádně zacloumá...

oj... kdybych tě četla prvně, řeknu si, že asi splín, ale takhle to vidím spíš na tvořivý záblesk :)

Yanishka: to já děkuji :)

Hezky zpracováno, ale strááášně smutný je to. (Jen drobnost - ne o jablcích, ale o jablkách.) Ale hlavně ti přeju, ať už je to vážně poslední básnička z téhle smutné série. Ať to zůstane schovaný jako krásná vzpomínka a jde se zas k něčemu veselejšímu. Těším se na to :).

štiler: správně :))