![]() |
![]() ![]() |
komentáře uživatele :


To chce si občas vyjet (ať to šéf nevidí) na venkov. Někam do hor nejlíp. Tam je to těm předkům blíž. Ale ani tehdy, byť obloha už na tom bude podstatně lépe, se svým předkům nepřiblížíš v jejich tehdejším užívání si hvězd. Jednoduše proto, že ty se jim tou fascinovaností nevyrovnáš. Oni o nich věděli houby. Houby! Žádné černé díry, temná hmota, supernovy a velký třesk je nermoutil, neznali to! Neměli žádného Armstronga nebo Gagarina, který by si na ně sáhnul. Pro ně byly stejně nedotknutelné a nedosažitelné jako pro nás minulost, do níž ještě neumíme cestovat. My? My tam nahoru vyslali stovky družic, raket, orbitální stanice, laserové dalekohledy, vesmírné sondy a všechno jsme to dopředu dokonale propočítali. My zakloníme hlavu a ptáme se: Co je tam dál, tam kde jsme to ještě neprozkoumali, kde je tam život a až tady to nepůjde, kam se s lidstvem odstěhujem? Oni se ptali (pokud se ptali): Kdo to tam svítí? Zdaliž anděl ve sféře nebeské některé dobře ohlídá těch luceren? :-)


Nějak nevím. Bereš si k vyjádření myšlenky na pomoc metaforu, která je zprofanovaným klišé. Fénix. Mno. Nemá v současném světě nějakou obdobnou paralelu?


S tím nemůžu jinak než souhlasit. Ano. Rozdílný přístup.


Zajímavé, jak někdy nechápající Orionka tohle jasně chápe, ovšem Puero to nechápe vůbec. O kom je tam vlastně řeč? To do těch dveří prásknou ty kolty?


...chlap má někdy chuť říct to nahlas, že? ,,Tak sbohem hoši."


No! Podlouhej době zas něco optimistického. Puero rád vidí, že to Slnečnici pořád perfektně básní i mimo ten její na sebe centralizovaný pocitový negativní okruh témat. Tyhle věci se čtenáře totiž dotýkají mnohem víc. Líp se čtou a líp se v tom hledá to čtenářovo vlastní já.


Tak tedy za ty co píší supr komentáře, ale svá díla mažou:
Smazat dílo (i s komentáři, co se dá dělat) je věcí reprezentace autora díla. Dojde-li autor k závěru, že jej dílo nereprezentuje tak jak by si přál, pryč s ním. Naopak já doporučuju a to především psancům, co chrlí básně jak na běžícím páse, aby mazali a mazali! Nechte si ta nejlepší, ta co Vás, dle vašeho mínění reprezentují nejlíp a zbytek smažte. Jednak se konkrétněji vyprofilujete, jednak to zvýší vaši publikační kvalitu.
Dokonce nevidím ani důvod, proč by se měl autor ohlížet na diskuzi k dílu. Každé diskusi dojde dříve či později dech a kdo pak má ty lány komentářů dole číst. Rozhodně mazat. A pořádně. A nejlíp stanovit si limit počtu publikovaných děl, udržovat si hladinu zhruba měsíc dva a za rok ji třeba navýšit. Kritiku přijmu, poučím se, ale nevidím důvod, proč bych ji měl do omrzení nechávat omýlat. A je-li dílo dobré - po pěti pozitivních komentářích statisticky přibývají jen další stejně laděné. Žádná změna nenastane.
Takže za sebe říkám, komentáře patří mně, autorovi.
Smazat dílo (i s komentáři, co se dá dělat) je věcí reprezentace autora díla. Dojde-li autor k závěru, že jej dílo nereprezentuje tak jak by si přál, pryč s ním. Naopak já doporučuju a to především psancům, co chrlí básně jak na běžícím páse, aby mazali a mazali! Nechte si ta nejlepší, ta co Vás, dle vašeho mínění reprezentují nejlíp a zbytek smažte. Jednak se konkrétněji vyprofilujete, jednak to zvýší vaši publikační kvalitu.
Dokonce nevidím ani důvod, proč by se měl autor ohlížet na diskuzi k dílu. Každé diskusi dojde dříve či později dech a kdo pak má ty lány komentářů dole číst. Rozhodně mazat. A pořádně. A nejlíp stanovit si limit počtu publikovaných děl, udržovat si hladinu zhruba měsíc dva a za rok ji třeba navýšit. Kritiku přijmu, poučím se, ale nevidím důvod, proč bych ji měl do omrzení nechávat omýlat. A je-li dílo dobré - po pěti pozitivních komentářích statisticky přibývají jen další stejně laděné. Žádná změna nenastane.
Takže za sebe říkám, komentáře patří mně, autorovi.


První sloku jsem si musel přečíst třikrát a pořád tápu, protože si ji nedovedu představit (jelikož se sám sobě neposmívám). Máš tu básničku o honbě za chimérou, nebo za snem, či vytouženým cílem, nebo dokonce za poznáním. Dlouho jsem bral řeči lidí, co nedisponují takovým cílevědomím jako já, co říkali: vidíš to ty se furt za něčím ženeš a když to dostaneš tak co z toho máš? Je v tom ukryto několik pravd. Tou první je, že krásnější než ta příslovečná Amerika, je ta cesta do Ameriky. Potom taky to že dosáhnout cíle (poznání) znamená ztrátu usilování a potřebu hledat jinde. Ovšem v tom hledat dál, tkví výzva takřka civilizační. Překonat své velké cíle, dosáhnout jich a směřovat k dalším, větším a větším, neboť je neustále něco co je přesahuje a oč stojí usilovat. Neexistuje nějaká finální transcendence, finální cíl. A odtud pramení jedna nebezpečná otázka: proč věřící touží po nebi, jako po nejvyšším (protože věčném) cíli? To přece musí být něco otřesného! Prostě náhle přestat usilovat o nějaká nekonečná pokračování. Má představa posmrtného života je proto nestatická. Graduje, pokračuje do dalších a dalších sfér bytí, za každou branou nové obzory a nové výzvy, žádný KLID!
Trochu jsem ujel zas někam, kam jsem chtěl já, že?
Trochu jsem ujel zas někam, kam jsem chtěl já, že?


Dokavad jsem ji od tebe neslyšel naživo nezavadil jsem o ni, ale zapomenout se na ni nedá, už ten začátek!! A to archivní prostředí, to je něco pro mě.


Pěkný poetický bonbónek. Dočetl jsem to dokonce a musel se podívat, jak zněl název a vskutku i na tu básničku to platí.


Mně se to líbí velmi. Je to tak naivní a idylické, žádná hrozba se z toho nedá identifikovat. Enem jediná věc mi vrtá hlavou. Budeš mít věčné sny. Hmmm Není to blábol? Mít jeden věčný sen, budiž, ale už jen aby byly dva, musí ten první skončit, aby začal další. Nebo ne?


a já bych k těm adjektivům od taron dodal ještě: bledé a průsvitné. Takové vílové.


Velmi hezky se rýmují. Ta první tak nějak líp jak ta druhá. V té druhé na mě dýchl Džamšídům pohár jako střižený od Haféze, ta první je nadčasová, ale zvlášť mě nenadchla. Nejspíš nějak dlouhodobě nemám období pro zobecňující světonázory, filozofie a básně. Člověk u nichmusí být stejně naladěný jako autor, jinak si bude myslet něco jiného a řekne, že básník si může myslet co chce, ale je to stejně jinak a ta básnička pak dříve či později přestane mít váhu a zapadne.


Který blázen by se chtěl zbavit svého lavoru? To já se svého milovaného lavoru nikdy nevzdám! Nikdy.
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Čárka [15], AničkaM [14], dixy [13], Amálie [7], Cinderella [4], marie_magdalena [1]» řekli o sobě
prostějanek řekla o mr Scraper :Z neúprosného kritika se vyklubal moc fajn člověk... myslím, že jsme si měli vždy co říct... a doufám, že budeme mít i dál :)...