|
...
|
Ta moje duše je
pořádně ´ulítlá´,
a kdyby hmota ji
častokrát nechytla
pořádně za nohu
anebo pod krkem,
možná že nejsem už
normálním člověkem.
I když nezbožňuji hmotu,
jsem jí vděčná za ochotu.
Učí mě, co zvládnout mám,
pohrdat jí nehodlám.
Až se stanem´ přáteli,
pak mi Vesmír dovolí
posunout se o krok dál.
Tam, kam by se člověk bál...
pořádně ´ulítlá´,
a kdyby hmota ji
častokrát nechytla
pořádně za nohu
anebo pod krkem,
možná že nejsem už
normálním člověkem.
I když nezbožňuji hmotu,
jsem jí vděčná za ochotu.
Učí mě, co zvládnout mám,
pohrdat jí nehodlám.
Až se stanem´ přáteli,
pak mi Vesmír dovolí
posunout se o krok dál.
Tam, kam by se člověk bál...
Ze sbírky: Duše píše... básně
21.02.2015 21:08
*Blázen by o sobě nikdy neřekl, že je blázen!*
Vnímám to spíše jako takový Tvůj přechod od materialismu k více duchovní bytosti!:-)
Vnímám to spíše jako takový Tvůj přechod od materialismu k více duchovní bytosti!:-)
11.12.2014 11:54
puero: Díky za komentář. Akorát našlápnuto do temnot fakt nemám. Vidím to trochu jinak. Ale každý v tom nacházíme svůj vlastní význam.
10.12.2014 19:56
Docela k pobavení. A ten konec je jak ono okřídlené Kam se člověk dosud nevydal - ze Star treku.
Mimochodem nebýti již normálním člověkem značí krok do temnot (zase ten Star trek) vlastní individualizace. Vyčlenit se z davu je jako nechat se vymalovat pořádnými barvami.
Mimochodem nebýti již normálním člověkem značí krok do temnot (zase ten Star trek) vlastní individualizace. Vyčlenit se z davu je jako nechat se vymalovat pořádnými barvami.
10.12.2014 19:23
Zamila
Lenča: :-D To je dobře ;-)
10.12.2014 19:08
Zamila
To je dobrý, tohleto :-) I když původně jsem díky názvu čekala něco ve stylu Chobotniček z II. patra :-D
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.