puero: Dík, ani nevíš jak moc mě potěší, když mi někdo okomentuje dílo, které už zmizelo z výkladní skříně psanců.

Nohavica kdysi hrál písničku "Ani smrt nás lásko nerozdělí,"
tady by se hodilo říct: "ani početí nás lásko nerozdělí"
Vítej zpátky.

Bylo to napínavější než "Stařec a moře" :-)

Nesnáším rajčata, ani čerstvá!
Nejsem schopen brát rajčata s nadhledem!
Jeden moment se mi líbí a to velmi:
však došel jsem jen k černým cikánům.
Byl jsem nazván jménem orgánů

To je decentní a přitom výstižné, ta decentnost vytváří poetiku.

Vidím mladého cikána (možná hodného, nemám rád rasisty) jak místo pozdravu říká:
"Co chceš pi..!"

Yana: Ó, Děkuji :-)

Když jsem uviděl název, řekl jsem si: "to je blues, jdu do toho". Po první strofě mi zaznělo v hlavě: :"ty jsi má, levandulová..."
A na konci?

do této části města
i stráže se bojí
proto není divu
že tady tento kšeft stojí
za ho...
(domyslel jsem si)

ŽblaBuňka: Dík.

Vynikající pointa! Libí se mi i refrén "Je tu tma", jednotlivé strofy jsou také dost dobré, vyjma:
celé tělo brní
v třísky kosti láme
a ... kde všichni k sakru budou
ani nepomůžou

puero: Leslie: Ayla: Dík.

Souhlasím s otazníkem. Tohle stojí za víc komentářů! Přirozeně to plyne. Má to skvělý místa!
...muže s papírovou hlavou...
...kuře se jí rukama
a kosti se házejí psům...
nacházím v tom touhu po jednoduchém a opravdovějším životě.
Má to příjemně tajemný nádech.
Jenom závěr jako by ještě v tobě ještě zcela nedozrál.
Pečlivě si to schovej, tohle má cenu!

No, bígl je honič, takže nic neobvyklého. Bígly máte na kance?

Taky mě často zaujmou nedokonalé ženy, jsou své, originálmí.
Nedokonalé ženy mám pro vás poselství, nedokonalost je vaše deviza! Tak ji proboha neničte.
Ve světě dokonalosti může zaujmout pouze nedokonalost.
Pěkná myšlenka, pěkná báseň

Yana: Vladan: taron: Rád jsem vás pobavil, dík.

Yana: Líbí se mi moc, hlavně svojí originalitou.
-to patřilo tvé básni.

a teď slíbená ukázka:
...Ten bílý motýl větrem zneklidněný
si marně na větvých k přistání místo hledá
nenajde oporu - tak konečně se zvedá
a letí do dáli, kam vábí ho květy.
Hle mudrcovo snové převtělení!
Kdo neulpívá stojí nad podněty.

Uryvek básně "Poslední kapitoly jara."
Wen I-tuo, Sbírka Mrtvá voda.

(mudrcovo snové převtělení -sen filozofa Čuang o tom, že je motýlem. Kdo neulpívá stojí nad podněty -jádro jeho učení. To jen na vysvětlenou.)

Yana: DDD: Rád poslouchám blues. Blues není depresivní, musí být vytažené až z morku kostí ve své syrové nahotě.
Tohle blues se mi líbí.

Otevřít okna, dát volnost, vysmíknout se z totality absolutních stěn myšlenek, rozumím ti. Staří taoisté rádi přirovnávali myšlenky k mouchám otravným, zítra nebo pozítří ti sem přidám jeden verš moderního čínského básníka.
Líbí se mi moc, hlavně svojí originalitou.

Tak ti teda přeju k těm tvým psaneckým narozeninám...
...hodně, hodně, hodně
m a z l e n í

Je to vzatý za správnej konec. Krabičák to je symbol bezdomovců (i když ho nepijí jen oni), aby to nebyla fraška, tak to musí bejt surový.
...to už tak v životě bývá... -tady by se mi líbilo něco trochu víc originálnějšího.
Druhá sloka je celá super!

Mne žádná báseň na podobné téma nenechá chladným. Zpracování má vysokou kvalitu. Je postavené na silných frázích, ale mám takový pocit, že míň by bylo víc. Každý zvuk potřebuje své ticho. Možná bych ponechal jen některé a doplnil něco co by je provázalo. Možná by výsledný efekt byl silnější, ale jen možná...
Nejsem odborník.

Skvělý nápad! Krátké verše připomínají šachovou partii.
Já bych se to pokusil udržet do konce, třeba nějak takhle:

...Co zbylo po zloději
oslepení střelci a
jiné dámy v naději

ač nevěří
on sebe okrádá
žít život se mnou
je pestrá zahrada
Mat!