|
větrám šuplík
 07.12.2012 11 1174(11) 0 |
Přišel se mladík staříka ptát,
Zdali jak za mlada má to rád.
I co bych neměl, odpoví kmet,
ještě mi zdaleka není sta let.
Ale síly už málo máš,
vždyť sotva jdeš.
Tak ty mi nevěříš,
myslíš, že je to lež.
Přiveď mi Violu, dívku svoji
a já ti předvedu za co stojím.
Mladík na chvíli zaváhal,
pak dívku přivedl s pousmáním.
Stařík spanilou krásu přivítá,
požádá o košík růží,
ta mu je s radostí přinese
a na stůl do vázy vloží.
Stařík k nim přistoupí,
nejhezčí vybere z nich,
tu dívce podává,
avšak zůstává tich.
Ta ráda přijímá
ten nečekaný dar,
ač hlavou vrtá ji
proč byl ji dán od muže,
který snad je více než stár.
Stařík mlčí, usmívá se,
zrakem svým bloudí
po té mladé kráse.
Když oko nabažil,
vzal dívku za ruku
a k loži ji ved,
na pelest posadil
a předlouhé řeči
chopil se hned.
Viola je zmatená,
avšak nebrání se,
nic raděj neříká,
jen trochu s rozpaky,
poslouchá staříka.
Slova jak povodeň
plynou mu se rtů,
hned vážně promlouvá,
hned ústa plná má žertů.
Dělá ji dobře,
že někdo ji baví,
donesla víno,
by zapili zdraví.
Už je po půlnoci,
svíčka dohořela,
víno ji v ústech chladí,
avšak ona hoří celá.
Nevnímá, co stařík
vedle ní žvaní,
chce aby ji hladil
a sahal na ni.
Milosrdná tma ta vše skryje
nevpustí sem zář,
aby posvítila,
na dívčinu nahotu,
na starcovu tvář.
Až jasné ráno je probudilo,
co se však v noci přihodilo,
neví ani oni sami,
jsouce ještě vínem opojeni.
Teď zmateně
tu krouží kolem sebe,
co opravdu stalo se,
ví snad jenom samo nebe.
---
Z toho plyne poučení:
„Jestli rád svou milou máš,
nepouštěj ji k staříkovi,
sám se u ní snaž!“
Zdali jak za mlada má to rád.
I co bych neměl, odpoví kmet,
ještě mi zdaleka není sta let.
Ale síly už málo máš,
vždyť sotva jdeš.
Tak ty mi nevěříš,
myslíš, že je to lež.
Přiveď mi Violu, dívku svoji
a já ti předvedu za co stojím.
Mladík na chvíli zaváhal,
pak dívku přivedl s pousmáním.
Stařík spanilou krásu přivítá,
požádá o košík růží,
ta mu je s radostí přinese
a na stůl do vázy vloží.
Stařík k nim přistoupí,
nejhezčí vybere z nich,
tu dívce podává,
avšak zůstává tich.
Ta ráda přijímá
ten nečekaný dar,
ač hlavou vrtá ji
proč byl ji dán od muže,
který snad je více než stár.
Stařík mlčí, usmívá se,
zrakem svým bloudí
po té mladé kráse.
Když oko nabažil,
vzal dívku za ruku
a k loži ji ved,
na pelest posadil
a předlouhé řeči
chopil se hned.
Viola je zmatená,
avšak nebrání se,
nic raděj neříká,
jen trochu s rozpaky,
poslouchá staříka.
Slova jak povodeň
plynou mu se rtů,
hned vážně promlouvá,
hned ústa plná má žertů.
Dělá ji dobře,
že někdo ji baví,
donesla víno,
by zapili zdraví.
Už je po půlnoci,
svíčka dohořela,
víno ji v ústech chladí,
avšak ona hoří celá.
Nevnímá, co stařík
vedle ní žvaní,
chce aby ji hladil
a sahal na ni.
Milosrdná tma ta vše skryje
nevpustí sem zář,
aby posvítila,
na dívčinu nahotu,
na starcovu tvář.
Až jasné ráno je probudilo,
co se však v noci přihodilo,
neví ani oni sami,
jsouce ještě vínem opojeni.
Teď zmateně
tu krouží kolem sebe,
co opravdu stalo se,
ví snad jenom samo nebe.
---
Z toho plyne poučení:
„Jestli rád svou milou máš,
nepouštěj ji k staříkovi,
sám se u ní snaž!“
09.04.2013 - 20:00Zamila
Líbí se mi :-) Je to opravdu napínavý čtení :-D :-)
09.12.2012 - 16:12Yana: krkolomností, ... hezky nazvané, a představ si, že tenkrát jsem je občas používal i záměrně, anebo si je alespoň patřičně odůvodnil.
09.12.2012 - 01:24No, usmívám se, přes malinko krkolomností v textu jsem nadšena obsahem, ty jeden Žblabuňko:-D
08.12.2012 - 19:21Větroplach: taron: Makyna:
... díky za vaší návštěvu, vždy si toho cením.
... díky za vaší návštěvu, vždy si toho cením.
07.12.2012 - 14:25:-))) pravda pravdoucí, že zkušenosti jsou nesdělitelné i v této oblasti...:-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Stařík a Viola : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Prosinec
Předchozí dílo autora : Splín
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
Martin Patřičný řekl o (ne)známá_firma :Před pár lety literatura přežila i svůj šílený nadbytek, těch, kdo píší, začalo být víc, než těch kdo čtou…ale – došlo k něčemu jinému: Tak dlouho se čekalo, že knihu zlikviduje televize, že knihy a čtení změní čtečky a audioknihy, o internetu nemluvě. Ale njestalo se to. Co se stalo doopravdy? Proměna je v tom, že vyhrály ženy. A vůbec nejde a nešlo o nějaké zápolení či o vítězství. Prostě jen daleko víc žen než mužů kupuje knihy, daleko víc žen čte a dnes myslím že i víc žen píše. Ženy zkrátka převzaly žezlo i otěže literatury a muži se sami odsunuli na vedlejší kolej, mimo mísu. Co všechno se muselo stát a stalo se od těch časů, kdy muži psali skoro všechny knihy a stvořili i všechny ženské postavy, o tom mám pár poznámek pod článkem. Literatura, královna kniha, byla vždycky něčím a nějak „ohrožená“. Teď tedy odkládá brnění a obléká košilku a sukni. Proměna literatury začíná. Co přinese, bůh suď. Nebo spíš bohyně?
