18.11.2012
5
1417 (10)
0
Šla jsem ulicí
spíše se motala
distingovaně mluvila se štíhlými sloupy
byl večer
zřejmě páteční
a já přemýšlela co bude
zítra
za týden
za měsíc
...
když v tom jsem ho potkala
muže s papírovou hlavou
co vyprávěl o třeskutém životě v kraji dalekém
v místě
kde se člověk nebojí být člověkem
kde
kuře se jí rukama
a kosti se házejí psům
několik kvítků šalvěje
vyhodí tě k nebesům

poslouchala jsem toho pána v klobouku
snad celý den
(přišlo mi)
byla to však jen vteřina
kdy zmizel společně s dalšími hvězdami

Ze sbírky: Svět za kouřem
 29.12.2014 22:19
jó ty páteční noci... :-)
 26.11.2012 23:35
Souhlasím, je skvělá!
 26.11.2012 23:30
Souhlasím s otazníkem. Tohle stojí za víc komentářů! Přirozeně to plyne. Má to skvělý místa!
...muže s papírovou hlavou...
...kuře se jí rukama
a kosti se házejí psům...
nacházím v tom touhu po jednoduchém a opravdovějším životě.
Má to příjemně tajemný nádech.
Jenom závěr jako by ještě v tobě ještě zcela nedozrál.
Pečlivě si to schovej, tohle má cenu!
 19.11.2012 00:12
:-))
 18.11.2012 17:17
Pěkná. Ma to hlavu a patu a také po formální stránce je to konečně dílo psané volným veršem, který splňuje základní požadavek na volný verš kladený a to, že se dá úspěšně recitovat.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.