Ajdalas: Já vím, ještě jednou dík.

Ajdalas: Dík.
V devatenácti jsem neměl šanci někde publikovat, internet nebyl.
Vkládám to jen tak, pro usmání.

Pozoruju, že mám co se týče komentářů, několik úchylek. Třeba do nich často vkládám písničky, nebo se obracím ke starým Taoistům.
Tentokrát se obrátím ke starým Taoistům. Protože tvrdili, že Nebe a Země jsou jako dmýchací měch. Zkrátka to napětí, ten pohyb protikladů vytváří život a je-li dáno světlo, je dána i tma. Neustále bude něco osvětlováno a něco zatemňováno. To napětí mezi světlem a tmou nalézám i v básni.

Píšeš hodně, ale moc se neopakuješ a dokážeš nalézat další a další témata, nebo je dokážeš originálně (v psaneckém prostoru) uchopit. To samo o sobě není málo.

Určitě máš fantazii. Tví koně (slova) jsou krásní, ale přijde mi, že pobíhají bez užitku. Nejsou v zápřahu, nevezou obsah odněkud někam.
Má degradující negativní atmosféru, to Ti nevyčítám, taky jsem dost takových napsal. Někdy přijdou takový chvíle.
Jak se zpívá v tyhle písničce, která se jmenuje Konvička a kterou jsi mi připomněla, třeba Ti zvedne náladu:
http://youtu.be/SVOugP_m6Iw

Taky se mi to moc líbí. Naopak si myslím, že by se s tím dalo pracovat ještě dál. Byl by to dobrej námět na text pro písničku, možná blues a vůbec nevadí, že jedna legendární písnička ze stejným názvem už existuje.

http://youtu.be/m2FSWPS_zLA

Yana: Je to zajímavé i jako ukázka, jak text může vyvolat zcela rozdílné asociace.

...Ale když jsme obdrželi celou zkušenost, pak nás dozvuky zastihnou v báječně proměněném a přece nezměněném světě, ve kterém mluvíme o spiritualitě a sexualitě jedním dechem. Neboť mysl a smysly se nyní samy nemusejí otvírat, najdeme je přirozeně otevřené a ukáže se že božský svět se neliší od každodenního světa.
(Alan Wats: Příroda, muž a žena, str. 165)

Strašně, strašně se mi to líbí protože v tom nalézám tu spirituální bezbřehost, v básni jako celku a nejvíc právě v tom ukřižování na jižním kříži, to je prostě fantastický!

Přenáší se to na mne a je mi skvěle!

Jestli se mě někdo zeptá proč čtu poezii, tak jsem to právě řekl.

ŽblaBuňka: Rým pro Becherovku netřeba. Pan prezident už becherovku nepije, přesedlal na slivovici.

Sucháč: Potěšilo mě to.
Dík!

Lasak: Tohle není vůbec nové dílo, je to šuplíkovka z doby, kdy jsem vůbec nevěděl, že budu někdy připojenej na internet, natož něco o literárním servru. K formě :různě jsem s tím pracoval abych do toho dostal větší poezii. S odstupem po letech jsem pochopil, že to byla blbost, takhle to je správně, jako prostá zpráva.
Dík.

No já s lecčím nesouhlasím. Já jsem měl tyhle pajzly docela rád, za mlada jsem byl dost na cestách a je mi docela líto, že z nádražích mizí. Měly pro mne povznášející bluesovou atmosféru. Uznávám s rodinou se tam jít nedá, ale osamělému tuláku je tam dobře, líp než v těch nových moderních občerstveních.
Nemůžu souhlasit ani s tím, že tvá přezdívka neodpovídá tvým výkonům. Natolik si vážím pana Suchého.
S tím duhovým oparem měsíce Ti rozumím, čas od času zažívám podobné stavy. Napsal jsi to moc hezky a přesvědčivě. Ale (když už toužíš po maximální kritice), máš tam za sebou halou- hlavu asi by se Ti to nečetlo dobře, zpravil by to změněný slovosled.

Začal jsem to číst a říkám si: tohle není Žblabuňka? Když jsem to dočet, tak jsem si řekl:je to Žblabuňka!

Jsou v tom obě tváře lásky, to že to prostě někdy není tak jak chceme i to dávání ze sebe. To jebe mi nevadí, je sice kontroverzní, ale je to takový generační atribut, posouvá dílo na pozici generační výpovědi.

DDD: Díky moc!

Ajdalas: ...a já ti děkuji

Leslie: Díky moc!

Náčelník Holá Ruka: Díky náčelníku! Zítra se mrknu na tvá díla (teď musím do hospody).

Yana: Jen hloubej, já budu rád!
Díky moc.

ŽblaBuňka: Ty seš fakt neuvěřitelnej srandista! :-)))))))))
V televizi šlo nějaký opakování humorných scének. jedna hrůza za druhou...
Proč tam radši nedaj Žblabuňku!
Dík.

puero: Díky moc veliký puero! Vzals to přesně tak jak jsem chtěl. Příčilo se mi dát to do kategorie nemoc /smrt.