tanečních(!) partnerů přeci můžeš mít několik.....

nádhera....

otazník křehký jak sluneční diadém,
když vstupuje do srdce,
je z něj zas lásky "šém"..

Tak to nádhera je, věru,
co k tomu ještě dodávat?
Zleva, shora, v každém směru
krásné verše, na každý pád!

Vody je vždycky dost,
jen cesty se liší..
protanči pro radost
cestou, co je ti bližší...

až s ti v mysli rozední,
to šmouha z duše se pak smyla
a ty zjistíš v běhu dní,
že láska s tebou vždycky byla....

jako sklenka vody čisté
jiskří slova tvá...
když duše promlouvá,
a paprsky lásky jisté

jsou v ozvěnách dní,
co až v tvých konečcích prstů
zní...
Jdi s láskou dál....

jak už jsem psala jednou... s obsahem nesouhlasím, před formou smekám...

K žhavosti tvé já koment nenacházím..
ještě že sedím, tvá síla vaří tmou,
jen příboj cítím, když do veršů tvých vcházím,
i úsměv, když chápu - kam slova tvá tu zvou..:-)

Tedy, jakou já mám z toho zlost!!! To jsou ale hajzlové!!! Nesnáším nespravedlnost z celého srdce! Jak vidíš, Ali, napsalas to moc dobře, když mě to takhle nadzvedlo:-) Ale co s tím? To asi zodpovídá ten úplně poslední odstavec....

Nádherné!!!

Nikdo z nás není "Obchodník s deštěm" a tak jdeme, volíme vždy další směr na každé křižovatce tak, jak nejlépe umíme vzhledem ke zkušenostem, které v té době právě máme a tím pádem volíme vždy to nejlepší pro náš další vývoj. Volit jinak bychom mohli pouze tehdy, když bychom na své cestě stáli někde úplně jinde....a to by ta volba pak postrádala svůj smysl. Jej, to jsem se rozepsala:-)) ale my si rozumíme, viď?.-) A mimochodem toto tvé dílko mě úplně krásně "sedne" k mému poslednímu dílku "Půlnoční stýskání" - není to o tom samém, ale ladění podobné, co?

svázaná zápěstí, bez světla na zcestí... to je cesta člověka.
motýli na špičkách prstů,růže, pokora bez hlesu,.....to je andělská bytost v tobě.
vzkaz, který nepatřil, myšlenky letící, tančení, bažina bez bláta, objetí hledaná.. to je touha tvé duše...

Krásná výpověď.....

všechno to je tak podobné lásce....,

jsi jaro,
jsi léto
jsi láska
jsi svoje navždy...
I labuť má hrdost, že je tím, čím je....
pluj odvážně a hrdě po jezeře svého života dál....

Krásná báseń!

krásný Posel svetla....

nádherný!!!

Jsi kapitán u kormidla svého Osudu.....
líbí se mi pestrobarevnost dílka...

No tys to tedy rozbalil,
snad s kanibaly jsi kdysi žil???:-)

Ač mi není 70let, úplně tomu starému pánovi rozumím. Ćlověka zprvu vůbec nenapadne a později si nechce připustit, že by někdo mohl mít takovýto způsob myšlení... jak zneužít něčí důvěry.. Je to smutné, velmi smutné, ale děje se to, bohužel, asi pořád... Nemůžu se ubránit pocitu, Ali, že je moc dobře, že jsi tuto povídku napsala a dala sem, i třeba jako varování podobně důvěřivým (mezi něž patřím i já), ač mě to zatím mnoho peněz naštěstí nestálo.... Perfektně napsáno, díky!!!

Původně se mi do čtení vůbec nechtělo, já na tyto témata moc nejsem, ale musím říct: "bravo"! , fakt moc hezké!!!!