|
Zase drobná slůvek hříčka
od srdce, co cit svůj hýčká,
poskládaná v písmenkách
když duch bloudil jako v snách...
|
Až se mi v mysli rozední,
potom pochopím snad,
že právě Tys to poslední,
čeho bych chtěl se vzdát!
Že nejsi klamné pozlátko,
upřímné srdce máš,
přítulná jsi jak koťátko
a krásně se mi zdáš!
Až se mi v mysli rozední,
tu vzplane v srdci žár,
Láska, co jak Růženka sní,
dá nám svůj Božský dar...
Pak budem spolu šťastni zas
jak v hnízdě svém je pták,
svět bude opět plný krás,
náš život zrovna tak!
potom pochopím snad,
že právě Tys to poslední,
čeho bych chtěl se vzdát!
Že nejsi klamné pozlátko,
upřímné srdce máš,
přítulná jsi jak koťátko
a krásně se mi zdáš!
Až se mi v mysli rozední,
tu vzplane v srdci žár,
Láska, co jak Růženka sní,
dá nám svůj Božský dar...
Pak budem spolu šťastni zas
jak v hnízdě svém je pták,
svět bude opět plný krás,
náš život zrovna tak!
Devils_PIMP: Však to taky nikdo po Tobě nežádá! To je má specialitka, vlastně teď už ne, jak tu třeba dokazují mé fans...Hlavně, když se to líbí! Měla to být pohodovka a má to svou melodii. Vůbec, když si něco broukáš a napadne Tě k tomu verš, tak už ty další přijdou tak nějak samy a melodie je zárukou, že i bez počítání slabik to sesumíruješ tak, aby to hezky znělo...;o)
D_P
Rýmovat ti tu nebudu ;) - Ale pochválit musim se neda nic delat - kdyz vse sedi jak ma a melodie připomíná padání peří...
slnečnica: Díky! Netušil jsem, že i mladší generace přijímá tenhle styl...;o)
Aliwien:
Ať báseň ta nebo ta,
vždy je to má parketa,
pokud Lásky dotýká se,
co sesmolím v plné kráse...;o)))
Ať báseň ta nebo ta,
vždy je to má parketa,
pokud Lásky dotýká se,
co sesmolím v plné kráse...;o)))
PrimaDen:
Až se mi v mysli rozední,
neskončí motýl Štěstí v dlani,
srdcem jen dotýkat se smí
každý z nás krásy do skonání...;o)))
Až se mi v mysli rozední,
neskončí motýl Štěstí v dlani,
srdcem jen dotýkat se smí
každý z nás krásy do skonání...;o)))
Ivkaja:
Láska je moje prokletí,
touha mých dnů i můra nocí,
i když jsem teď ten poslední,
kdo těšit z ní se bude moci...;o(
Láska je moje prokletí,
touha mých dnů i můra nocí,
i když jsem teď ten poslední,
kdo těšit z ní se bude moci...;o(
až s ti v mysli rozední,
to šmouha z duše se pak smyla
a ty zjistíš v běhu dní,
že láska s tebou vždycky byla....
to šmouha z duše se pak smyla
a ty zjistíš v běhu dní,
že láska s tebou vždycky byla....
Až se ti v mysli rozední,
chytíš své štěstí do dlaní,
každý den bude nevšední,
zas bude krásné svítání................
Líbí se mi................:-)
chytíš své štěstí do dlaní,
každý den bude nevšední,
zas bude krásné svítání................
Líbí se mi................:-)
Co dodat? Už jsem to dlouho nenapsala, a tak to teď ráda zopakuju. Láska - to je prostě Tvoje parketa a umíš.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Až se mi v mysli rozední... : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Tornádo vzpomínek honí se myslí
Předchozí dílo autora : Zpěv padlého anděla
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Martinasso [17], D.W.B. [14], Stin [13], Pittore [11], Warp [7], Poezie anonymity [6]» řekli o sobě
wojta řekl o "Autor"sám :Nemám rád, když mě nutí, dělat něco z chutí. To se mě právě stalo, že chci vložit další ,,dílo" a hle, nejde to. Nejsem dosti aktivně kritický a počet vložených děl, začíná převyšovat počet kritik. Jistě, mohl jsem to přejít mlčky, zkritizovat nebo pochválit jiného autora- autorku, mohl jsem .... . Ale to se neslučuje s mým naturelem, avšak dříve, než-li začnu pěnit, bych se měl zeptat sám sebe k čemu to všechno vlastně je ? Někdo moudrý napsal, že inteligenci nelze jednoznačně definovat, ale je to zhruba stav přizpůsobení se lidem, kteří nebyli ochotni se přizpůsobit. Je to věc názoru, ale abych dostál pravidlům, budu kritizovat - sám sebe. Pravidla to nezakazují, navíc já se dostatečně znám natolik, abych věděl, co si mohu jako kritik k sobě, jako autorovi dovolit, mohu se proto plně opřít do významu díla, které jsem jako autor napsal a které současně, jako kritik kritizuji. Jednou jsem měl napsáno v posudku: v kolektivu je oblíben i když jej svým jednáním, často rozvrací. Tenkrát jsem se zlobil, dneska tomu musím dát za pravdu.

