Voňavá.

Voňavá.

Voníš mi po růžích,
voníš mi po mechu,
když kráčíš v mých snech,
já zůstávám bez dechu.

Hřeješ mne na dálku,
dáváš mi směr,
své nitro Ti otvírám,
tak neváhej, ber.

Ne toliko slova,
kus sebe chtěl bych Ti dát,
s Tebou se vídat,
s Tebou se smát.

Zřídka se stává,
že ucítíš souznění,
co duši Ti rozjitří,
co nutí tě k básnění.

Neboj se doufat,
neboj se snít,
co chybí Tvé duši,
Ty můžeš zas mít.

Tiše, jak po mechu,
již umíme jít,
z pramene lásky,
my můžem zas pít.

Cítím Tvé vibrace,
cítím Tvé chvění.
Není to pouze jen klam,
není to snění??