Lámeš mi moje marné sny
na ostré střípky reality,
...
--- To je moc pěkný básnický obrat a v dílu si myslím, že je nejlepším místem. Ovšem celkově mě první strofa trochu vadí v tom, že jako jediná vypadává z kontextu rýmování formou a,b,a,b ... ale zase na druhou stranu, nač se tolik svazovat formou.

--- Co se zbylých dvou strof básně týká. Tak rýmy svojí-bojí a naděje-závěje nepatří úplně k těm nejlepším, ale do básně jsi je zapracovala tak, že tam vlastně působí přirozeně a to se povede jen málokdy. Rým snít-uvěřit pro mě nemá téměř žádnou chybu, i když zapšklí kritici by ti řekli, že není zrovna dvakrát rytmický, ale já bych naopak řekl, že celkově ty dva rýmované verše jsou docela obstojně rytmické a to i přesto, že nesplňují taková ta nepsaná pravidla rytmiky a to se opět povede jen máloky. Ovšem rým žádné-chladné a tyto dva verše k nim patřící jsou tím nejméně rytmickým místem v básni a tam se to moc nepovedlo a stejně tak jak jsem označil začátek za nejlepší místo, tak bych konec označil za nejhorší a je to asi jediná část, kterou bych osobně navrhl k nějaké menší úpravě. Mě napadá třeba:
-
na mé duši černé závěje,
a tvé srdce je tak chladné.
-
To mě napadlo jen teď. A ještě chybí celkové hodnocení básně. Musím říct, že jedna z mála po dlouhé době, které se mi líbí a která mě zaujala. Je psáno o klišé tématu, ale v celku originálním způsobem. V rozboru básně vidím nedostatky, ale společně fungují velice kompaktním dojmem. Báseň má i dobrou myšlenku a na to, že má tři strofy se v ní říká dost a dost. A dvouverší:
-
Nemůže v lásku uvěřit,
kdo o city své se bojí.
-
dodává básni i trochu nádech filozofické úvahy, a rozhodně bych řekl, že ji povznáší na vyšší úroveň, než bývají básně o lásce typu. - Na očích měla jsem pásku, když věřila jsem v naší lásku...

P.S. Omlouvám se za tak obsáhlý komentář. Teď jsi říkám, že je to možná až zbytečně obsáhlé, ale zase si říkám, že když už jsem to sesmolil, je škoda to mazat. Takže na závěr. Jen houšť takovýchto podobných děl.

Báseň je prostou součástí sbírky. A námět těhotné dívky v nesnázích jsem tam ještě neměl. A napadl mě proto, že ve světe se "podobných" případů děje pořád spousty. Ale osobní zkušenost s tím díky bohu nemám. Děkuju za zastavení a za komentář...

Čekal jsem až to někdo napíše... =)... ale spíš jsem to čekal od nějaké zástupkyně něžného pohlaví jako menší sarkastickou poznámku... ale takhle to má příjemnější kouzlo... =)...

Je mi tolik kolik uvádím... a dítě ve mě je, jen už ne tak silné... =(... a bylo to tak pěkný...

A taky kdosi řekl: "Láska má jen jeden originál, ale na milion způsobů"... Ale hlavně, tohle je literární server. Slovem klišé jsem označil tu báseň, ne lásku jako takovou. A ano, jak tu padlo, je opravdu těžké psát o lásce a vyhnout se tomu, co už je ohrané jak staré housle, ale občas se i taková báseň najde, ale je to tak jedna z deseti a tahle to není... A jinak věř, že při svých kritikách svá slova vážím a používám k tomu jen svých dostálých zkušeností. Dříve jsem podobných básní měl dost a dost, a když mi psali, že je to klišé, tak jsem to moc nechápal, ale s postupem času jsem zkusil psát tak, aby to klišé nebylo a musím říct, že díla samotná jsou pak o mnoho lepší a světe div se, i emotivnější... Já tady nikomu neříkám jak má psát, nebo co má cítit. Jen hodnotím, co je napsáno a nerozteču se nad rýmy nazí-kazí, prázdnou-váznou, vyznání-čekání...
A propó... nejsem Spartakus...

Tak melancholické je to ažaž... a na volný verš se mi to dost líbí. Rád bych to ale slyšel s tím hudebním blábolem, ten si nějak neumím přestavit. Nepřijde mi to zrovna hudební a rytmické. Ale já vím, že nemám hudební sluh ani cítění, takže je to možná jen zdání...
Jinak k anotaci. Té melancholie je možná až moc, ale ani tak není nutné odbočit vlevo, či vpravo, protože podobná díla budou jen k obohacení... Ale pokud tě tahle melancholie, pesimismus a skepse v jednou zžírá i v osobním životě, pak snad raději trochu více optimismu... =)...

Tak tohle je jen další klišé, jak obsahově, tak i formou, navíc za použití poměrně ohraných rýmů. A ke všemu jsou jednotlivé verše až přespříliš dlouhé. Možná by neškodilo každý verš rozdělit na dva a použít rýmování nic-a-nic-a... aspoň trochu by tak zanikly ty ne moc originální rýmy... ale i tak by to byla jen stylistická úprava...
Jinak nejsem zastáncem právě toho, co jsem napsal. Že je to klišé apod., ale tady se to nedá vyjádřit jinak. Snad bych jen řekl, že touha po někom druhém a odloučení od něj by se dalo vyjádřit poněkud poetičtěji a s trochou metafory, více básnických obrazů. Hlouběji vyjádřit tu prázdnotu v sobě, než jen slovy: Potřebuji Tě jak drogu...

Nene, to bych měl pak divný pocit a nečisté svědomí, kdybych napsal, že mi to nic moc neříká...

Zajímavé, ale nic moc mi to neříká... a to jsem to četl třikrát...

Svět je tak divný, jak ho lidé utvoří... pěkné dílo...

Neb jak by řekl skeptik - na něco se přece umřít musí. Alkohol není dobrý, ale pro mnohé je nedílnou součástí běžného života (pro mě též), jestli něco umí, tak zažehnat chmury... ale pokud je problém už většího rázu, je to špatné, ale rozhodně nepomůžou dotyčnému podobné výčitky... a už vůbec ne téměř ironie, to je tak na mávnutí rukou a jít se ožrat... ;)...

Pěkná, pěkná... jen snad, že se v básni objevuje slovo primitivní mi trochu vadí, ale jinak rýmy super... takhle nějak mají vybadat neohrané rýmy... a kupodivu i rytmus drží pěkně tempo... příjemně se to četlo...

Tak to je zajímavá věc... ne, že by mě to po básnické stránce nějak nadchlo, ale je to jedna z věcí, ze které se dá vyčíst hrozně mnoho a to já rád... mě to připomnělo otravnou cestu MHD do školy... proto každé ráno... proto ty hlasy... asi cestující... i když nevím proč bez očí... ty mají zřejmě navazovat na to nepřítomné bušení do žeber, ale hlasy sami o sobě oči nemívají... ale budiž... navíc autorka bude zřejmě zarputilá nekuřačka, i když ten kouř ze předu... nevím... v MHD se asi kouřit nesmí... je to přeci jen veřejné místo... ale pominu to ve svých představách... a navíc to (díky)... tady to působí krásně ironicky a podle mě by se to ve sloce nemělo ani číst na hlas, spíše to očima přejet a v hlavě by měl dojít tón, jímž číst zbylé verše... alespoň já jsem to tak udělal a jako hrbol mi to nepřišlo... Jak jsem řekl... pravý smysl básně je nejspíše skryt někde zcela jinde, ale mě to evokovalo tyto myšlenky a taková díla chtě nechtě mají něco do sebe, i když se to povede jen málokdy a je to spíše hříčka náhody než skutečný záměr autora... ale díky tomu jsem rád, že jsem to otevřel... chvíle odreagování vždy prospěje...

Hlavně je vše hrozně proměnné... a největší ironie všeho je, že to každý svádí na okolí a na druhé, jen ne sám na sebe...

Pochopitelně vzkvétá, díky za upozornění... ;)...

Taková drsná, z prvu možná až moc. První strofa mi moc nesedla, ale budiž. Jen snad škoda toho konce. Báseň jako taková je pěkná, ale na konci je to zase jedna z mnoha básní o zhrzené lásce. Kdyby z toho vypadla trochu silnější a emotivnější pointa, tak by to bylo ještě lepší... ale neříkám, že takhle je to špatné...

Rozhodně zajímavé, i když tohle mě nikdy nebralo. Pro autora je to až příliš svazující... myslím tu formu. Vždycky mi to přišlo spíš jako skládání puzzle bez obrázku... ale tyhle jsou vcelku povedené... hlavně teda ta druhá... ta první je postavena na tom, co ty nemáš moc ráda... laciném rýmu... ve druhé už je rým přeci jen povedenější, ale to je právě ta svázanost slabikami, výběr se hned zůží.

Velice poetické... možná by této básni neškodilo trochu delší zpracování, ale jako momentka je to pěkné... dlouho jsem nenarazil na někoho, u koho by mě zaujala tři díla po sobě... =)...

Též velice zajímavá a pěkná... nemám co bych vytkl... tohle mi připomnělo skoro Remarquea, akorát v poezii... povedené, opravdu...

Stará pravda, ale vždycky zabolí... po dlouhé době jedno z děl, které se mi opravdu líbí... skvěle zvládnutý volný verš, báseň má skvělý rytmus, nikde se nezadrhne a je i tak správně dlouhá... prostě ano, takhle mi to sedí...