koiška: Děkuju, to je velká pochvala :)

Naskočila mi husina z tvého psaní. Wau.

Alma Neradostná: Já zkrátka nevidím naivitu v jednoduchém apelu na uvědomění si. Ani v upřímnosti. Naivní jsou pro mě úplně jiné věci. Ale děkuji za zastávku :-)

Miro Sparkus: Jednoduchost ano, tu velmi uznávám, ale ne naivita, která výslednému sdělení dost škodí. Jednoduchost, která by splnila svůj účel, si přeci jen představuji jinak. Každopádně po několikátém čtení musím ocenit upřímnost, kterou z básně cítím.

Alma Neradostná: Za mě je v tomhle případě v jednoduchosti síla právě. Nechtěl jsem žádné kudrlinky a složitosti. To mi nepasuje k té fotce, která na mě působí právě tak svobodně a lehce :)

Také mi to připadá takové naivní, jak je zmíněno níže. Poselství je velmi důležité, ale takto podané na mě příliš nepůsobí. Nic moc rýmy, nic moc jazyk... Nicméně jsem ráda, že je toto téma stále vynášeno na povrch. A fotografie je krásná :)

Amelie: To ve mně evokovala ta fotka přesně. Racek si letí kolem lidí a jejich problém ho vůbec nezajímá :)

Gora: Pro mě ani ne :) ...

Psavec: Já také další cinkání nevyvolávám. Ale apeluji na to, aby si lid uvědomil, čím už prošel a nemusel to absolvovat znovu...

Námět samozřejmě dobrý, provedení /tedy na mě/ hodně naivní.

Hezká, k zamyšlení ... na křídlech cítit svobodu

Ono to cinkání vždycky nestačí.

Martin42: To mě mrzí a děsí zároveň. To je přesně koment, co jsem doufal, že nepřijde. Ty typu: "to se nám stalo taky". Rád bych věřil, že je to jen ojedinělé, ale to bych musel být hodně naivní...

Lenča: Přesně to je ta věc, co mě na tom fascinuje nejvíce. Ten nelidský přístup. Když jsem to slyšel poprvé byl jsem z toho dost vedle...

jo tak to je znám podobné a bohužel i horší příběhy...

Rozhovor jsem přečetla celý, nemám slov. Mně teda stačilo, jak se ke mně chovali na urgentu jako k neočkované. Tohle je fakt nelidský přístup, mrzí mě, že si to slečna musela zažít.

kvaj: Má to být pohádka, ne přírodopisná přednáška :D ale děkuju za přečtení..

Pohádka se mi líbila, spíš mi to ale připadá jako dojemný, pravdivý příběh. Mám ale několik poznámek. Biotopem irbise jsou především horské louky a pastviny, bezlesé a kamenité planiny nad horní hranicí lesa. Obvykle se pohybuje v nadmořských výškách 1500–4000 m n. m. nad hranicí lesa. Do lesa občas sestupuje v zimě, ale les pro něj není typické prostředí. Osamostatňuje se v 1 až 2 letech věku a sněžný levhart nedokáže řvát. To jen tak na okraj.

Hezká a poučná.

Milada Kubová: Jéé, děkuju :-)