O rovných hadech

Včera přišla má žena a vyprávěla mi příhodu o přítelkyni její kolegyně z práce. Ta měla doma anakondu, která spala s ní v její posteli. Jednou had přestal žrát a tak se šla poradit ke zvěrolékaři. Ten se jí zeptal, jestli spí natažená, nebo stočená a ona odpověděla, že natažená. Tak jí doktor doporučil, aby dala hada rychle pryč, neboť si prý bere její míru a přemýšlí, jak jí sežrat.

Je to divný svět
po kterém jdeme sem a tam
a sami si v lože hady pokládáme
z počátku stočené
s přítulností něžnou.

Je to divný svět
když uchopeni jsme
a v lože vloženi nenasyceni
bez šance
narovnat těla svá.

Je to divný svět
ve kterém jsou rakve zbytečné
neboť těla naše zmizí v nenávratnu
pohlcena chřtány plazů
věčně hladových.

Je to divný svět
v tom věčném propletenci
kde písně znějí
a zabíjí.