Pocity na ohbí spánku

I.

to období
kdy si ještě k tělu nepřipustíš zimu
na schodech z metra vidíš
elipsy vyplněné krví
komu se to stalo nevíš
ale inspiruje tě to
zvednout hlavu

II.

za eskalátorem
zaduní mysl nohou slona
do nebe vysoko
k zemi nechceš
ve školní jídelně se snažíš třást tak
aby si toho nevšimly řeči
raději neviditelná
než souzená

III.

přišly slzy s vůlí větší než mysl
jdou
a tvář zčervená beze studu v davu
a pak všem kokrhavým hláskem popíše
právě tu zimu s trochou bázně
zabolí cokoli
co se nevejde do obzoru

IV.

sídliště rádo mizí pod duší
každá sní o štěstí v centru města
nálada jak na korábu
převaluje se a chlastá
sůl i modř z poslední modřiny


V.

zlatohlávek upustí třpyt
klape mlýn
tak s jeho tempem zkusme jít
najít se když kmitají nožky tajných lásek
mám dva sny které neprozradím
co pusa nedá
bude hřmít

VI.

jeden ďábel se mnou sdílí
to malé hebké
ušmudlané světlo
a jestli mě neutiší ticho
nepohoupá těžká pouliční smrt
nezachvěje nosní dírkou pavučina silnic
za ohbí kostelem cítím že zažiju všechno
nebo nikdy nic