K odchodu

Vytrhám si žíly
a upletu z nich ozdobu
do svatebního věnce
v centru šílenství
zatím nejsem
korporát bys nepochopil
rozumoval u čtvrté dvanáctky
radši mám zůstat v lese
se dvěma alergiky
čekat na další pogrom

Vyškubu si nervy
a pověsím na sebe, zvenku
jako barevné žárovky na barák
věší každý rok před svátky
krevetí máma na zdi z rákosu
nic nemá cenu a všechno je zbytečný
stejně zase přijde hurikán
breptá její vypálený syn
na ostrově u Belize

Vydloubnu si oči
a navlíknu na špagát
pokec s vulvou
pak z balkónu pod vlak
pokusím se život nevzdat
když čolci pláčou
a chrousti chrastí ve větvích
buď hodný na modřinky, mávám ti
když už je tma-zase v pět
i vrabec polní
přišel se schovat do města
jen ty sám vyrážíš naproti výzvě
děláš dobře, i když se bojíš
úsměvy na všechny strany
budeš se muset hýbat víc, či snad míň
honí se ti makovicí
myšlenky přezrálé
pokusí se nasáknout
nové vzorce