Jak bude zítra? To vždy věděla paní Žilková v pořadu Teletele. Ale i pan Gellner to věděl...
Perspektiva

Má milá rozmilá, neplakej!
Život už není jinakej.

Dnes buďme ještě veseli
na naší bílé posteli!

Zejtra, co zejtra? Kdožpak ví.
Zejtra si lehneme do rakví.

Moc hezké, u vytlačené matrace mě to vcuclo a nepustilo. Kdo ví, jestli někdy uslyším smích vnuků. V místech stop lehounké chvění, originální spojení, pod kterým nevím, co si představit, ale baví mě nad tím tápat.

Yana: Díííky!

casa.de.locos: Ta je moc intimní, přitom je to strašnej řev, musel bych to přezpívat.

Orionka: Nene, pro mě je to stoner rocková píseň, já to napsal, pak nazpíval po litru vína a nedal dokument uložit, tudíž je to přepsané z nahrávky. Díky moc za komentář...

Yana: No srandu si asi neděláš, ty krásko, ať to sroste v pohodě, zní to strašlivě, zlomená páteř. To jsi zkoušela zkrotit Hatátitlu? Jsi v pohodě, budeš dobrá?

Jindruch: Každý nemůže porozumět otevírání víček u Ploníku, nevadí.

Amadeo´´: Dík, přitom je to taková blbůstka s trapným názvem. Zajímavé je, že tomu říkáš poezie. Ano, shazování mých primitivních nápadů, to je má specializace.

Zdravím oslovradka.

Ale jo, asi to bude nadprůměr.

Komentář je lepší než dílo.

Jasný Psavec!!!!

Zamila se zase špatně vyspala...

Yes

Yana: Jednou jsem na brigádě řezal flexou kabely, z flexy se začlo kouřit, tak jsem jí odhodil, ta jela, mohl jsem mít nožku pěkně pocuchanou, nebo některý z kolegů, odjela dvěstě metrů daleko. Nebo jsme jednou jeli busem v Bolívii směrem k Chilské hranici, kola se zabořily do rozbahněné pouště, s babkama, i když žvejkaly koku jsme ho nevytlačili. Tak jsme žvýkali koku a čekali 10 hodin na pomoc, pozorovali štíry a bolivijští kluci chytali ještěrky. No ty kola našeho vztahu se né a né odlepit. Ať dělám, co dělám, vždycky se to dá nějak dokupy;-)

Udělej celej kalendář, to bude srandy...

To je milé Šárko, na to si budeme muset počkat do května.

To je MOC:-)

Mlčení a pasivita...