Vše nej k deseti letům zde.

a gramofonový desky ten večer plakaly ve svých obalech

Formu keramickou mám snad po prababičce, nebo možná ještě po někom starším. No a recept? Ten bude náhodnej z netu. Včera jsem dal vína flašku, jo, střecha mý hlavy se na pár hodin odemknula.

Mlčeti Zlato: Dík, stejnak to jsou všechno jen debilní kecy, jsi borec, že jsi sem dal koment. Hezký zbytek neděle (života).

none: Viz pan Roubal z Čerchova a jeho Pohádka.

Začátek je naprosto famózní. Kolik z nás chtělo napsat něco o lásce, ale nevědělo jak, že ano, o té dobré lásce se píše ještě mnohem hůř. Hlavně, když už ten vztah trvá několik let třebas. Takže dobře, rozjezd, co tě vtáhne. Písmena ztratily tvary a skryly se v tobě, úžasnej obrat. Hrajeme si na chytráky a ani nevíme, že jich je 42. Nikdy jsem je nepočítal, mám rád zajímavé obohacující novinky. A kdo to opraví? Krásná, no jasný, jak jinak, ošklivé nebrat:-). Další strofa mi připomíná někoho uvězněného v akustické kytaře, kdo jí chce zevnitř vymalovat. K čemu, když by to nebylo navenek vidět? Že by pak zněla líp? Dobrý příměr k lidské duši. Jo odhalit se před někým, úplně, to skoro ani nejde, nemyslím oblečení, ale položit někomu duši na stůl a doufat, že jí pak nerozkrájí a nesní, to je nejvíc. No a pak otázka, kdo tě může udělat šťastnější než já? Jak by asi tázaný objekt odpověděl. Každá druhá, ty náno pitomá. Fuj, některé otázky už si prostě nekladu. No a nakonec jí nesneseš jen to obligátní modré z nebe, ale všechny barvy světa. Je to moc hezký.

none: casa.de.locos: Dík, prostě známej, kterýmu byste přáli pohodu.

none: Taky nevím, začátek je úplně Zamilovskej.

Dyť jo, proti gustu žádný dišputát. Vodivo je zajímavé.

Héj, hou, úplně se tu kejvu Lokine jak žárovka na drátu ve vichru tvýho rapu.

Mlčeti Zlato: Měla to být veselá pocitovka, optimistická nakopávačka, ale po třetí řádce jsem to vzdal a zabředl do ohraných básnických slov, jako je žal a stesk. Jen jdi a pamatuj, že jedno pivo nemá cenu.

Dobré

Wish you were here

Zkus si přečíst anotaci. Ná, tady máš pár 5-7-5, které jsem pro tebe sesmolil za čtyři minuty.

kyselý povzdech
proč haiku snaží se psát
strašáci z polí

jemnost pohybů
na klepadle koberců
řve honzo vstávej

pod tíhou zimy
myšlenky říčky razí
skon nekonečna

vytrhly samce
ruce roky zvrásněné
je to na salát

pryč od klávesnic
paprsky v les lákají
neznabohy z měst

ožralí dědci
hospodami klimbají
na chleba není

zamávej křídly
básnířko vánkem zpitá
nezapomeň žít

jarní touhy žár
mravenčení v rodidlech
styk snad uhasí

Super.

Žvásty.

človiček: Ekonomicky? No fuj človíčku. Láska tam nemusí být? No tak to je jen praktický vztah. Nejhorší je přetvářka. Neboj, po očistci přijde nirvána. Sit and drink pennyroyal tea.

Tu si dám do záložek. A básně fakt radši nevysvětluj, nebo mi tě bude líto. Ty a hráč počítačových her? I když tě neznám, tak mi to přijde absurdní.

Občas si na ten hloh za panelákem vzpomenu, už jsem o něm i psal. Ale kde, to fakt nevím. Byl to pro nás král. Pod místy, kde se křížily větve měly hnízda škvoři a stejnak jsme na něj lezli, naštěstí na nás nikdo neřval. Nejlepší vzpomínkovka je Borovice od Holana, ale to už se zase jen opakuji. Tvá báseň je taky milá, pa.

Jestli se s jarem zbavíš stínu, oukej. Radku, zkus dát na začátku velké písmeno a ty ostatní malé, bude to vypadat o něco líp. Anebo všechny velké, nebo já nevím, takhle je to rozházené fakt dost i na Milese Davise a jeho album Bitches Brew. Má svoboda hranice?

Kde bychom byli bez splachování?