|
mam ji asi měsíc v mobilu, v poznámkách... spokojená nejsem, ale proč ji sem nedat
 18.07.2018 3 1447(15) 0 |
zmizels a všechno z tebe
olivový oči v nedohlednu
na světě tam kam nedosáhnu
a červenec ledovej zebe
pod os temporale
lebeční nebe/
je těžký bejt něčim
mít vlastní nápady nekrást v noci
nespat až k ránu když
tíhu života táhnu
když spíš
někde kde
kam nedosáhnu
je těžký bejt něčim
vystačit jednomu z miliard životů
mít se navzájem
ve společnym vlastnictví chtít
nechtít víc
olivový oči v nedohlednu
na světě tam kam nedosáhnu
a červenec ledovej zebe
pod os temporale
lebeční nebe/
je těžký bejt něčim
mít vlastní nápady nekrást v noci
nespat až k ránu když
tíhu života táhnu
když spíš
někde kde
kam nedosáhnu
je těžký bejt něčim
vystačit jednomu z miliard životů
mít se navzájem
ve společnym vlastnictví chtít
nechtít víc
19.07.2018 - 20:50Homér: díky dík! Já nejradši zrovna píšu v totálnim výmazu, ve spánkový deprivaci, ožralá, seru na nějakou estetiku, prostě vždycky vybleju pár vět a tim to končí.
19.07.2018 - 14:43Na tomto serveru píší holky mnohem lépe. To by nezachránil ani Puero. Nudné přechytralé žvatlání, tohle není. Mám rád srdcovky, jsem potěšen, že jsi se odvážila vložit.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
mvmv : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : míjí
Předchozí dílo autora : opuštění
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 2» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Kira.cool [18], vokis [17], littlekaci [14], iluze [13], hříšník [12], Meedea [12], Mona019 [12], Darek [10], Breta [9]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
