Pěkná báseň. Obzvlášť se mi líbí začátek, to "v podzimním tichu křepčící srdce působí poněkud nepřístojně", to je moc krásně řečeno. Konec je poněkud smutný, ale k básni velmi sedí.

Ten "omluvný pohled v roztrhané peřině", ač je to docela hezký obrat, mi příliš nesedí do celkového ladění básně. Najednou jsme ve značně odlišné situaci, kde asi tak úplně být nechceme... Jinak hezká, optimistická báseň.

Mám velmi ráda podzim (ačkoli mi poněkud vadí ta brzká tma) a z tvé básně na mě opravdu dýchá. Je to moc hezky napsané a předkládáš čtenáři zajímavé obrazy; oslovila mě "nálada prorostlá svízelem". Celkově se mi zamlouvá tvůj styl psaní.

Singularis: Děkuji za komentář. Já jsem dlouho jakožto mimopražák ovládala bezpečně jen metro, ale pak jsem začala jezdit tramvají, protože mi připadalo poněkud depresivní trávit tolik času pod zemí. Je to rozhodně zajímavější; člověk vidí také něco jiného než kabely na zdech. Ještě raději mám autobusy, nejlépe takové ty podivné linky, které jezdí po těch nejzapadlejších vesnicích.

Podle mého názoru by bylo nanejvýš vhodné dát hajného dohromady s maminkou, ať jsou spokojení všichni...

Hezká, jednoduchá báseň, která mi poněkud připomíná skladby impresionistů, ačkoli vůbec nevyužívá výrazové prostředky, které se v jejich době v básních obvykle vyskytovaly. Souvislosti tohoto typu (umělecká díla, která jsou si navzájem svým vyjádřením vlastně hrozně vzdálená) mi většinou nenaskakují samy od sebe, a když je potřebuji, musím je aktivně hledat. U tebe to tu bylo hned. Přeber si to, jak uznáš za vhodné :)

Dandy: Děkuji za zastavení. Nezamotat se do drátů mi připadá nanejvýš vhodné, zvlášť když jsou pod vysokým napětím...

borovice: Děkuji mnohokráte. Doufám, že sis svezení řádně užila, že nepřišel revizor a že mezi Hradčanskou a Vítězným náměstím nebyla příliš divoká dopravní situace :)

Vracím se sem ještě jednou. Na té básni vlastně není vůbec nic zvláštního, když se na ni člověk podívá důkladněji, ale přesto tak působí. Je mi to sympatické. To o té hudbě z mého minulého komentáře stále platí :)

Pěkné, i když nepříjemně realistické. Zaujal mě konec, který je bohužel velice pravdivý.

Jednoduchost mě fascinuje - možná proto, že jí sama nejsem dost dobře schopna. Tvá báseň nepotřebuje zbytečnou slovní okrasu a jde přímo k jádru věci; stačí mrknutí oka a zmizí tak rychle, jak se objevila. A je uklidňující, což oceňuji.

Sympatické zpracování milostné tematiky. Ty přírodní obrazy mi krásně naskakují před očima. Jinak souhlasím s komentářem borovice, nebudu to psát znovu, abych zbytečně neopakovala již řečené. Kromě toho bych vyzdvihla první a předposlední sloku.

človiček: U sousedů je tráva vždy zelenější...

Mně k tomu okamžitě naskakuje hudba; je to trochu Gustav Mahler a trochu Richard Krajčo. A v těch verších vidím něco podobně zvláštního, jako je výše zmíněná neotřelá kombinace umělců, ale asi to nedokážu blíže popsat. Ten pocit mě drží zpátky a brání mi proniknout hlouběji mezi slova, ale vlastně si s ním pro tuto chvíli celkem vystačím.

Dandy: Podzim nemá rád plané řeči.

Homér: Děkuji převelice, budu :)

Dandy: Asi máš pravdu, s tou dobou...

Je to velice svérázné. Obzvlášť oceňuji druhou sloku a ještě více druhý verš; tak nějak jsem se cítila, když jsem na nádraží v Táboře hledala, odkud jede vlak do Bechyně - to nástupiště je někde úplně jinde, než kde by ho zdravý rozum očekával. Jen jsi mi trochu zkazila dětství, jelikož jsem Harryho Pottera opravdu hltala, když mi bylo asi tak jedenáct... ale je to tak vtipné, že ti to odpouštím.

Možná by tomu prospěl nějaký přísnější rytmus. Ale oceňuji tvé obrazy, které nabízíš čtenáři; téměř každý verš mi připadá něčím zvláštní a zajímavý. Za všechny bych vyzdvihla "teplo uvnitř mě udržují ptačí zpěvy" a "tkáň oslabená brzy již provlhne".

Snažím se si srovnat v hlavě, jak je v oné blíže nedefinované místnosti uspořádán nábytek vzhledem k oknu, ale má prostorová představivost jaksi selhává. Každopádně nápad proužků ze žaluzie se mi líbí. A dvojverší "co teď s tím? ...ááá, už vím" mi také připadá kouzelně roztomilé :) Jako experiment slušné.