|
Příběh, který je možná trochu nejasný a hůře uchopitelný, vlastně není příliš důležitý. Chtěla jsem vyjádřit spíš pocit, jakési neúprosně zdlouhavé rozpoložení duše...
 29.10.2021 8 701(11) 0 |
Trpěl tím od dětství; když ostatní se smáli,
on vzkazy z dávných měst do písku tužkou ryl,
pak dospěl. Přesto však se občas ztrácel v dáli
a v očích zářila mu celistvost těch chvil.
Jednou se zahleděl do neznámého světla.
A když se zmatený a tichý vrátil zpět,
kdes v nitru pochybnost mu neúprosně vzkvetla,
pod jeho dlaněmi se zvolna zhroutil svět.
Pak bloudil po parku a tříštil růží krásu,
když mávl do vzduchu, hned v prach se měnily.
Sedával u okna a marně hledal spásu
v šedavých liniích; vždy vzdal to po chvíli.
A hleděl na hvězdy; víc, než by jiní snesli,
on vzdychal po vlnách a po úplňku dní
a rukou třesoucí na zamžené sklo kreslil
obrazce z jiných sfér - tak krutě nevšední.
A někdy zatoužil v tom bezútěšném zmaru
po čaji z heřmánku a ohni vzešlém tmou;
očima chytal se všech pravoúhlých tvarů,
jež by ho strhly zpět na dlažbu žulovou,
on, zjitřen vesmíry, a přesto poután k zemi,
učil se vnímat svět, ač prázdný se mu zdál,
a kroky počítal, když kráčel ulicemi,
neb věděl - nezbývá než nějak žít tu dál.
on vzkazy z dávných měst do písku tužkou ryl,
pak dospěl. Přesto však se občas ztrácel v dáli
a v očích zářila mu celistvost těch chvil.
Jednou se zahleděl do neznámého světla.
A když se zmatený a tichý vrátil zpět,
kdes v nitru pochybnost mu neúprosně vzkvetla,
pod jeho dlaněmi se zvolna zhroutil svět.
Pak bloudil po parku a tříštil růží krásu,
když mávl do vzduchu, hned v prach se měnily.
Sedával u okna a marně hledal spásu
v šedavých liniích; vždy vzdal to po chvíli.
A hleděl na hvězdy; víc, než by jiní snesli,
on vzdychal po vlnách a po úplňku dní
a rukou třesoucí na zamžené sklo kreslil
obrazce z jiných sfér - tak krutě nevšední.
A někdy zatoužil v tom bezútěšném zmaru
po čaji z heřmánku a ohni vzešlém tmou;
očima chytal se všech pravoúhlých tvarů,
jež by ho strhly zpět na dlažbu žulovou,
on, zjitřen vesmíry, a přesto poután k zemi,
učil se vnímat svět, ač prázdný se mu zdál,
a kroky počítal, když kráčel ulicemi,
neb věděl - nezbývá než nějak žít tu dál.
Ze sbírky: Všednost reality
19.11.2021 - 13:57Alma Neradostná: Velice děkuji za vysvětlení toho příběhu. Docela mě i osobně oslovuje, protože jsem nedávno zažil/a velice podobný pocit ztracenosti, když jsem do hloubky přemýšlel/a o tom, co ve společnosti znamená „pohlaví“, a uvědomil/a jsem si, že u druhotných pohlavních znaků neexistuje žádná objektivní hranice mezi mužstvím a ženstvím. (Činí snad jeden chloupek na nečekaném místě ženu mužskou? Dva chloupky? Tisíc chloupků?) S takovým zjištěním za hranicemi běžné reality opravdu není snadné se vyrovnat.
18.11.2021 - 22:33Singularis: Je to opravdu samá metafora. Nejvíce doslovný je asi druhý verš poslední sloky.
Příběh vypráví o muži, kterému bylo dáno nahlédnout za hranice běžné reality, a když se z toho vzpamatoval, pochopil, že to, co běžně vnímáme jako skutečnost, je jen iluze. Samozřejmě ho to úplně netěší, a tak se s tím po zbytek básně snaží nějak vyrovnat. Ale nečekala jsem, že by to běžný čtenář v básni našel - šlo mi opravdu spíš o ten pocit jistého zoufalství, ztracenosti...
Příběh vypráví o muži, kterému bylo dáno nahlédnout za hranice běžné reality, a když se z toho vzpamatoval, pochopil, že to, co běžně vnímáme jako skutečnost, je jen iluze. Samozřejmě ho to úplně netěší, a tak se s tím po zbytek básně snaží nějak vyrovnat. Ale nečekala jsem, že by to běžný čtenář v básni našel - šlo mi opravdu spíš o ten pocit jistého zoufalství, ztracenosti...
13.11.2021 - 14:17Chtěl/a bych tomu rozumět, ale asi nerozumím, protože s metaforami si obvykle nevím rady a zde se mi ani nedaří rozpoznat, co by mohlo být metaforou a co ne, spíš jen, co doslovně nedává smysl. Jde-li však o popis rozpoložení duše, bude asi metaforou vše a o to je to pro mě beznadějnější. Alespoň téma je mi blízké.
01.11.2021 - 00:40Zaujalo mne, že to tu nemáš ráda. Kde je chyba? Jsme možná jedni z posledních co poznávají ještě docela krásný svět. Tak nepředbíhej. :-)
29.10.2021 - 21:40Trpěl tím už od dědictví, když ostatní nevěřící se smáli.
Zdědil temné proroctví, jak budoucnost mizí někde v dáli.
Klínovým písmem vzkazy dávných měst usilovně luštil,
a v očích zářila mu celistvost těch osudových chvil.
Jednou se zahleděl do neznámého světla.
Uviděl nemoc vyvrženou do tohoto světa.
Kdes v nitru pochybnost v srdci vykvetla,
pod jeho dlaněmi se zvolna zhroutil svět.
Zdědil temné proroctví, jak budoucnost mizí někde v dáli.
Klínovým písmem vzkazy dávných měst usilovně luštil,
a v očích zářila mu celistvost těch osudových chvil.
Jednou se zahleděl do neznámého světla.
Uviděl nemoc vyvrženou do tohoto světa.
Kdes v nitru pochybnost v srdci vykvetla,
pod jeho dlaněmi se zvolna zhroutil svět.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Skutečnost : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Podzimní splín
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Reiko [14], lk.firefox [13], Crystal [10], zlatesvetlo [8], Maureen [8], ZaZu [2], Tomáš Černý [2]» řekli o sobě
shane řekl o Nikytu :Milá, temperamentní a okouzlující dívka, se kterou se dá bavit prakticky o všem. Má rozsáhlé zájmy i všestranné znalosti a obdivuhodnou inteligenci. Skvěle veršuje česky i anglicky a nemá problém s plynulým přechodem mezi těmito jazyky. Svého času mne poctila svým přátelstvím i důvěrou a zahrnula mne spoustou informací i veselých historek. Náš kontakt spíš připomínal running commentary! Byl jsem rádcem, důvěrníkem, arbitrem ve věcech života i prvním kritikem některých dílek. Někdy jsem se dost zapotil, protože mé znalosti mají díry a mé IQ , ač slušné, na Menzu nestačí... Milá Veroniko! Nevím, kdy a kde se zas potkáme, ale chci Ti poděkovat za všechny ty krásné chvilky tady s Tebou. Bavily mne veselé historky ze života psích slečen i z Tvého vlastního, nutila jsi mne přemýšlet o věcech, které by mne jinak míjely a řešit to, nač bych si jindy netroufal. Bylas má múza i inspirace, Tvá důvěra mne těšila i zavazovala. Well, přečetl jsem si s údivem, cos tu o mně prohlásila a na chvilku jsem ztratil řeč! Snad právě jen Tvá nepřítomnost v kritickém okamžiku zabránila globální katastrofě...;o)))))))))))))))
))))))))))))))))))))))))))))))
