Je to moc krásné, obraz zvláštně netečné beznaděje. Přesto na mě báseň nepůsobí depresivně. Je to, jak to je. Skvělý rytmus, skvělé rýmy, dobře to plyne. Jediné, co mi trochu nesedí, je "zamilovat si třeba vosu", to mi připadá příliš účelově vložené kvůli rýmu, ale není to nic, co by mě nějak výrazně odradilo.

Je to takové na povrchu lehce podané, ale v hloubi závažné sdělení. Mysl to dokáže překvapivě snadno strávit. Krásné, stručné, není tam nic zbytečného. Díky :)

Ne, to asi není, když to jen čtu - jen mě napadlo, že kdyby se něco takového mělo stát mně, asi bych z toho moc nadšená nebyla, dohadovat se s policajty kvůli nějakému vzteklému dědkovi :D

Jo, to je bohužel docela ze života :) Fajn povídka s docela dobrou zápletkou. Líbí se mi velmi přirozeně působící přímá řeč; je to krásně nespisovný jazyk.

Ačkoli oceňuji zářijové téma, protože mám ráda přírodu a cyklické vnímání času, musím říct, že to není dobrá báseň. Nejvíce jí ubližují špatné a k tomu i místy dost násilně působící rýmy. Celé je to takové trochu naivní, možná až mírně slaboduché. Ale uznávám, že počáteční dva verše "září hledí k podzimu, často vodu cedí" mají něco do sebe.

Přimlouvala bych se za to, aby v básni psané vázaným veršem byl nějak ujednocený počet slabik ve verších; báseň by hned lépe plynula. Dále mi úplně nesedí obrat "sluneční míč" a "vítr fouká severní krutý", kde ten přeházený slovosled nesedí ke zbytku básně.

Báseň jako celek se mi ale líbí; má úžasnou časně zimní atmosféru, která z ní vyloženě dýchá. A naprosto mě uchvátil verš "kytice rostou z našich dechů". První odstavec tomu možná nenapovídá, ale mám z básně dobrý pocit a ráda jsem si ji přečetla :)

shane: Děkuji, potěší mě, když se někdo odváží si ty skladby poslechnout :)

Nevím, jestli bych to jako malá ocenila (mám-li se držet toho označení "pro děti"), protože obsahově je to fajn, ale použitý jazyk není úplně jednoduchý. Teď ale můžu říct, že mi to vykouzlilo úsměv na tváři.

Verš "Honzík s komínem se bratří" by ovšem mohla být skvělá voda na mlýn pubertální fantazii - moje mladší sestra by v tom nepochybně našla zajímavé významy :)

Miro Sparkus: Jednoduchost ano, tu velmi uznávám, ale ne naivita, která výslednému sdělení dost škodí. Jednoduchost, která by splnila svůj účel, si přeci jen představuji jinak. Každopádně po několikátém čtení musím ocenit upřímnost, kterou z básně cítím.

Také mi to připadá takové naivní, jak je zmíněno níže. Poselství je velmi důležité, ale takto podané na mě příliš nepůsobí. Nic moc rýmy, nic moc jazyk... Nicméně jsem ráda, že je toto téma stále vynášeno na povrch. A fotografie je krásná :)

Je to takové svěží, vtipné... docela fajn :) Oceňuji dobrý rytmus.

Také mi to připadá nesourodé. Ale mně se ta nesourodost líbí, podle mě to nějak patří k věci. Jsou tam silné emoce a jistá neučesanost jim dle mého názoru dává vyniknout. Dobré je to malé "tati?" na konci.

Situaci ti nezávidím. Snad to bude dobré :)

Přečetla jsem všechny části románu, které byly zatím zveřejněny. Budu se držet názvu skupiny, do které je zařazen, a nebudu kritizovat, i když by asi bylo co (doufám, že tato poznámka nevyznívá nějak moc zle). Chtěla jsem jen říct, že se mi líbí upřímnost, s jakou je román psán. U čtení jsem si navíc docela příjemně odpočinula.

Četla jsem navíc i nějaké tvé další texty s duchovní tematikou (k některým se možná vyjádřím zvlášť, pokud to uznám za vhodné). Ta upřímnost je pro ně typická. Jako někdo, kdo se něčím podobným také zabývá (i když trochu jinak), bych ti chtěla popřát hodně štěstí na tvé Cestě :)

Začátek básně je krásně barvitý, poslední dvě sloky podle mě trochu pokulhávají, ale zase je tam dobrá pointa. Styl básně je takový příjemně starosvětský, což oceňuji :)

Je to pěkná báseň, má atmosféru. Žluté střepy mi připomněly jednu písničku od Nerezu.

Ten poslední řádek bych tam osobně nechala, ta změna nálady z poslouchání klidné rozmluvy z ulice k nesnesitelnosti bití hodin mi tam sedí.

Je to hezké, příjemně melancholické. A svádí mě to k přemýšlení nad melodií, což je u písňového textu rozhodně dobře.

Zajímalo by mě, zda to už bylo zhudebněno. Pokud ne a je to zároveň v plánu, tak si dovolím podotknout, že nepravidelnosti v počtu slabik skladateli práci zrovna neusnadní. To jen tak na okraj; rozhodně to nemusí být špatně. Pokud z tohoto textu nějaká píseň vznikla/vznikne, byla bych na ni skutečně zvědavá.

Je to rytmicky takové rozkolísané, k čemuž přispívá nepravidelný počet slabik. Začátek zní slibně, konec jde tak nějak do ztracena; poslední verš je dost zklamáním.

Líbí se mi nicméně obrat "verše z tónů, co našim duším nesluší" a "smysly se v peřejích noci rozptýlí".

Jsem toho názoru, že básně ve vázaném verši by si zasloužily, aby autor myslel na počet slabik; jinak jsou takové těžkopádné a neumělé. Celá báseň je taková polopatická, což je nejspíš důvod, proč nevyznívá tak intenzivně, jak by vzhledem k tématu bylo žádoucí. Není třeba říkat úplně všechno; chce to trochu poskytnout čtenáři prostor pro domýšlení. Tebou zvolené téma má mnohem větší potenciál.

Ten poslední verš se mi také zdá lehce kostrbatý, jak píše Můra ve svém komentáři; možná by stačilo to prostě prohodit na "co mi dál říkáš". Jinak se mi to líbí, má to atmosféru.

Postupně zjišťuji, že haiku se mi vážně špatně komentují; jsou jaksi dostatečně vypovídající sama o sobě a já stěží vymýšlím, co k nim dodat. Tudíž se omezím asi jen na jediné: tvé haiku je krásně čisté a líbí se mi.