borovice: Tak se tam snad někdy potkáme. Děkuji za zastavení a za milá slova :)

Psavec: To jsem ráda :)

človiček: Procházky jsou rozhodně dobrý způsob trávení volného času. Já je mám trochu vynucené, protože musím dojít z domova na nádraží, ale je to skvělé, ráno se proberu a večer si pročistím hlavu. Děkuji za zastavení :)

Dandy: Děkuji :)

Jé, chodíme po podobných místech. Radost číst.

Hezky se mi četla.

Alma Neradostná: Velice děkuji za vysvětlení toho příběhu. Docela mě i osobně oslovuje, protože jsem nedávno zažil/a velice podobný pocit ztracenosti, když jsem do hloubky přemýšlel/a o tom, co ve společnosti znamená „pohlaví“, a uvědomil/a jsem si, že u druhotných pohlavních znaků neexistuje žádná objektivní hranice mezi mužstvím a ženstvím. (Činí snad jeden chloupek na nečekaném místě ženu mužskou? Dva chloupky? Tisíc chloupků?) S takovým zjištěním za hranicemi běžné reality opravdu není snadné se vyrovnat.

Tak nějak vnímám procházky. Mnozí tento rozměr možná neznají.

Moc pěkné

Singularis: Je to opravdu samá metafora. Nejvíce doslovný je asi druhý verš poslední sloky.

Příběh vypráví o muži, kterému bylo dáno nahlédnout za hranice běžné reality, a když se z toho vzpamatoval, pochopil, že to, co běžně vnímáme jako skutečnost, je jen iluze. Samozřejmě ho to úplně netěší, a tak se s tím po zbytek básně snaží nějak vyrovnat. Ale nečekala jsem, že by to běžný čtenář v básni našel - šlo mi opravdu spíš o ten pocit jistého zoufalství, ztracenosti...

Chtěl/a bych tomu rozumět, ale asi nerozumím, protože s metaforami si obvykle nevím rady a zde se mi ani nedaří rozpoznat, co by mohlo být metaforou a co ne, spíš jen, co doslovně nedává smysl. Jde-li však o popis rozpoložení duše, bude asi metaforou vše a o to je to pro mě beznadějnější. Alespoň téma je mi blízké.

Eleanthir: Děkuji :)

Alma Neradostná: Bravo! :-))

Psavec: Děkuji mnohokráte.

borovice: Děkuji moc za krásná slova, zahřála mě u srdce.

františek: Děkuji převelice :)

Alma Neradostná: hezký

Pěkný sonet.

Pěkně se povedla.

Sofistikovaná báseň. Ožívající obrazy jak obří nástěnné malby. Až z nich záklonu bolí za krkem. Přesto se člověk nemůže odtrhnout.